klub rváčů

je nás 8, bojovníků se strachy bolestí a depresemi (což jsou prý přenošené úzkosti). rozličné stupně síly a poranění, sucidiálních snah a jizev.

rozličná stádia nesouměrnosti duše.

ptal se mně kamarád, je-li terapeutický stacionář podoben protialkoholní léčebně. asi jo (byť jsem v žádné nebyla). jsme spolu každý (všední) den, odkrýváním ran se odnaučujeme závislosti; naší drogou jsou nejistota, pochybnosti masochismus sebedestrukce a všechny možné druhy útěků.

nešla jsem sem po čtyřech, ale dorazila z lesa a mezihvězdných poletů. úzkostné záchvaty ve velkém byly vlastně 3, v průběhu dubna a května, nejspíš bych se zaléčila sama. další úzkosti by se pravděpodobně objevily až zas za pár let. mě ale nebaví se bát, ve svém životě už je nechci. a tahle invazivní metoda sahá k jádru věcí.

před 14ti dny jsme se se sebrankou neznali; dnes jsme si blízko. už teď spolu mluvíme o věcech otevřeně a bez (sebe)šmelení, jako s nikým jiným. odpoledne v zahradě plné smíchu, zejtra může bejt všechno jinak, možná na sebe budem ječet, nebo budem zticha a napjatí. cejtim velikou radost že ve skupině jsem, minulost souč. ni budoucnost nevypadá zdaleka tak, jak dřív.

loni bylo ale mnohem tepleji.

šepot vrbových lístků

pondělí ráno, tedy dnes. stojím v zahradě, katalogizuju pohledem: po pravé ruce keříky červené; rybíz. vzadu hloh, obligátní akáty.

a ořechy, s jejichž plody se v zahradě Statku nejspíš mineme. nové stromy nahradily borovice, duby modříny a vrby, mezi nimiž jsem trávila poslední dny, dlouhé jak měsíce.

zafouká, v uších mi zazní Danielův hlas, založím ruce před hrudí a v očích slzy. odpoledne vyperu z oblečení hlínu jehličí a další přírodní šťávy, ze spánku umeju zbyteček borůvek a voda co mi stéká z vlasů po tváři voní po posledním ohni.

parfém, šaty a učesat se; za stromy do parků. zpátky ve městě.

dnes

na slečnu.

a holubice vykřikne

jasmín!

take on me

poslední dva dny strávené nad autoškolními testy a skripty nestály za mnoho. jako estétku mě osobně urážela odporná čeština práv. předpisů a mnoha zápory a podmínkami překroucené věty. co by na to řekla Vesna ze Samotářů?

nad ránem jsem polospící držela Pandořin lokýtek s myšlenkou, a-há, přední náprava, naštěstí už byl čas vstávat a tak nedošlo k plánované výměně žároviček rukou obalenou v kapesníku. identifikovaný adrenalinek zažehnal stres, guilty pleasure Take on me umístilo na obličej úsměv, zbytek dotáh Nick D. testy za 100%, jízda s odřeným slechem a umytou hlavou, s radostí jsem vypadla ze cvičné Fabie (za mnou poslední komisařův vtip ech), mám to.

taky radost velikou, teplo v hrudním pokojíku, povinnost nechat se blejsknout a safra, asi by to chtělo něco udělat s neplatnou občankou mladé paní, jak mě komisař vytrvale oslovoval.

watership down II.

klid

nejlíp je těsně po úzkostný kocovině; city/přecitlivělost ještě nepřišly k sobě, mé duši vládne pasáček klid.

zotavuju se, ještě stále hodně utahaná.

stromy a cesty

dřív jsem vstupovala do lesa jako do oblaku, dnes se učím poznávat všechny stromy v něm. úplně nové kognitivní struktury, místy těžká práce, tisíc a jeden odstín zelené, stojí to za to.

dtto ani městský svět už nebude jako dřív, čáry a značky dřív neviditelné díky autoschule nově vnímám a místy i beru v potaz :)


daleká cesta za domovem

pracuju na uzdravení při zachování stávající otevřenosti. pomáhaj jednoduchý věci: šímovský oblaka na soumračném nebi, písnička čaje nalévaného do šálku, hezký kluci a holky kolem, teplý jídlo co mi někdo uvaří, pták zpívající ze dvora, radost z návratu domů, něžná tíže mojí černý kočky na peřině, chuť první letní broskve, noc, kdy hvězdy, co jsem vylepila na strop pokoje, vážně svítily.

chybí mi

soustředěná duševní práce (vím, že na ni ještě nemám), kolegiální sbírka individuí z práce, tancování jakýkoli, Ruština, pohled z vejšky a pocit letu, kalimba, melodie k písničce co jsem si napsala, bojový umění, spaní v lese, moře, společný větší večírky s kamarádama, (jako bohové) který nějak nepřežily rozchod s Mechanem. (pojďme nějakej udělat.)

těším na

Seminář reloaded (o rok později a zas nevím, do čeho to pojedu), stacionář co bude ihned následovat, meruňky borůvky a ostružiny! aragornovský stopování loňska (vida už mě neděsí), lesy a řeky, objetí a klidy neklidy všech, kdo mě do se nechaj nakouknout. novou práci, až to půjde a nové lidi v ní. hedvábný košile léta podzimní úplet a zimní svetry. až se zatím nekonzistenstní klidy propojej do korálkovejch šňůr na krku mejch nejbližších. a na pokoru bílého čaroděje v srpnu.