černá jak labada, sladká jako láska

léky úřadujou. s nočnim pranim (tajný život neuvěřitelně výkonné stepfordské hospodyňky) je konec. a taky s nočnim psanim. a s nočníma básničkama jakbysmet.

do spánku padám jak šutr, před usnutim tak deset, patnáct minut totální nehybnosti, zmražení. léky zastavujou čas, předtim nabitej bezmocnou myšlenkovou aktivitou. zpomalujou. ve dne naopak odlehčujou, éteričnost takovýho kalibru neznám.

lehký lehký nohy. a ráno v sadech letos prvně sníh. zodpovědně sbírám síly aby to všechno šlo zase i bez nich.

там на неведомых дорожках следы невиданных зверей

jediný způsob, jak najít skrytá místa, je vydat se po necestičkách.

dolce v.

zelenina zimy: maso

ovoce zimy: čokoláda

taktika nacucané země

nevybrala sis nejlepší chvíli, říkám Vi. Ji leží v nemocnici a já zas po letech žeru hlínu a zajídám jí mokrym listim.

Má zelená země je teď určitě šedá hustou mlhou a autisticky se noří do vlastního nitra. Je slyšet jenom kapky vody dopadající na břidlici, stát na kopci snad se i dotknu rukama zamračenýho nebe. Stát na kopci... Vi si pořídila klíč od tajemství a to se nedělá, pláču a dostávám sodu za všechna ta léta krutostí (když jsem se mstila já jí a vzpamatovávala z metod osudové lásky a smrtelného nezájmu). Ale Vi je tvrdá a nesmiluje se nic.

Sen exhumuje staré příběhy, našim stromům opadalo listí jistě už před měsícem (nahoře je všechno dřív); i v hlubokym spánku vim, že jet tam sama nejspíš nepomůže a jet tam spolu nemůžem.

yet another one from '99

Možná jsem příliš dlouho
ležela tváří
ve sněhu
(mrzlo)

Na žence příliš brzo
Na tebe příliš
zima.

'o pad

potěšení prosti,
pomalu padáme
pátráme po pomoci
pacošsky pobledlí paranoidním pochopením


prostě podzim.

list'o pad (vzpomínky na únor)

Skrzevá kaštany zas začíná být vidět Hrad.