úterý 8. července 2008

velké darebáctví

při večeři milá říká, že prý není tak silná jako já. uf.

silná jako když nad ránem spustím nářek, ubulenej mazánek co si odřel o rezavej plot, stojí pod schodama, hrůznym hlasem řve MHAMMMÍÍÍ!!! a čeká, až mu máma dá teplej čaj, suchý trenky a bude zase klid.

až mu máma dá chronickej smutek a únavu, medikaci, nešťastnou lásku a pocit, že život je někde jinde. holčička se na chvíli vyděsila, že to nezvládne. že na to nebude stačit, že si nedokáže uvařit čaj! najít suchý trenýrky. že nedokáže znovu uvěřit. a znovu doufat.

pak záchvat odešel. i bez kapesníku. přišel spánek. a po něm nové priority. když přijde na řadu důležité, podružné nemá šanci. nelituju, nestydím se. vždycky jsem byla ke všem a ke všemu tvrdá. tak se učím měknout. jsem učena.

v agentuře v prvním patře na dámském wc v zrcadle nový pohled na věc. do hloubky, do hlíny lesa. do interéru i exteriéru. TAK VIDÍŠ.

a v e-mailové schránce velice zlehka milý, vtipný psaní. A ano, jsem trochu přiopit, ale jen zlehýnka. dopis od úplně cizího kluka. co jsem s nim posledních pár let žila.

a už nežiju.

Žádné komentáře: