středa 30. června 2010

Comingout

Kdybych byla postava filmu, něco jako Ed Wood, byla by má tupá práce dojemná. Byla bych špatný copywriter, ale okouzlujícně špatný, talent ulítlý do nesprávné hemisféry, vyráběla bych unikátní, nepochopitelné ads a očima plnýma dětského úžasu a radosti z tvoření hypnotizovala početné publikum obdivovatelů.

Nešť, jsem jen prachprůměrný mid textař, živořící na mělčině bohapusté řemeslničiny, stupidních zadání a v chřtánu gangrény nevratně mizících ambicí. Není to sexy, není to okouzlující a už vůbec, vůbec to není kreativní.

Do posledního jobu jsem nastoupila ošlehaná ledasčím, nejsem žádný zelenáč, kdepak, kterého vyděsí zlý accountův pohled či čistá preparace veškeré legrace z bolestně vypoceného textu. Ale nejsem imunní vůči výcucu, stresu, který se měsíc za měsícem týden za dnem přelévá a stoupá mi nad hlavu. Ve svém nejlepším věku, na vrcholu fyzických sil, půvabu i duševní vyrovnanosti trávím večery opakovaně ultimativním komatem: v 7 večer dám světu dobrounoc a aspoň ve snu si dopřeju trochu barev.

Moje srdce potřebuje lásku a umění. Au! Na obzoru nicméně svítá, zanedlouho se mi změní pracovní prostředí i úvazky. Velmi dychtivě doufám v nápravu. Už nechci být vysátá, neschopna utrousit byť jen pár blog drobtů a zažívat sic kratičké, zato však ničivé momenty sebenenávisti, že své múzy nechávám bídně chcípat v koutě.

Žádné komentáře: