úterý 31. srpna 2010

Indie 0 (cesta do Nimalingu)



Kopec, kaňon, slunce, oslí karavany, oslí lívance, oslátko, žízeň, řeka, brodit řeku, skákat z kamene na kámen s očima na šťopkách a únavně meloucí GPS sebezáchovy, děkovat bohu za hůlky a kasat si turecký kalhoty pod zadek, při vaření snídaně odvracet hlavu od kotlíčku a násilí nutné k polknutí jediné lžíce rýžové zlokaše.

Škrábu se do kopce, škrábem se do kopce. Za horizontem už je údolí a tábor, prý. Za tím dalším, určitě! Tak za dalším, snad. V dálce barevné stanů, pomalu se zvětšují a po dlouhém kilometru nás přivítají usměvavé tváře Amíků a Francouzů, obroubené kožešinovými kapucemi buřtových bund. Z Indie rovnou na severní pól a je tu klendra, pro ukrutnou výšku je hlavě lehko a točí se, pomyšlení na jídlo je už vážně k smíchu. Za bílou horou zapadá slunce a já jsem poprvé na tomhle vyčerpaném treku, na téhle zatracené cestě spokojená, až šťastná.



Žádné komentáře: