čtvrtek 26. srpna 2010

stroj času

stačí pustit si tuhle písničku a léto 2008 je zpátky: ve vší svý bezprizornosti, otevřenost a bezhlavosti. cejtim zas vůni řek, jak jsem je do tý doby nepoznala. do uší peříčka, běhy nazdařbůh lesem a vůbec najednou náušnice, zelený šatičky, kuráž a tanec. veliký chození po městě, zejména pak v noci.

půvabný a nepraktický bydlení pod žižkovskou střechou (za domem ještě jezdí vlak, co už mu vytrhali koleje), revoluční objevování novýho fyzična s hystericky rychlým přestřihem na novýho kluka. krásný noci se Sestřičkou, když nás probudil křišťálovej pramen světla z kamínku po polštářem a v jednu ráno jsme posvačily právě dopečenej chleba v prostoru chrámových kvalit.

spustím stroj času des visages des figures a zas vystupuje do počínající bouřky ve Frýdku Místku, poprvý v životě někam úplně sama a nazítří vcházím do místnosti plný chlapů, co se s nima budu učit lítat. pokojík přímo pod beskydskejma hvězdama, odkud se učím ty samý chlapíky nenuceně vyhazovat.

meditační cesty na lvím hřbetě, odraz slunce v duhovkách časného podzimu, přátelsky blikající Věž. a tma chlad a samota v zimě, kdy jsem s angínama na krku bezmocně sledovala blížící se bouřkové mraky utrpení, co už čekalo za dveřma roku 2009.


1 komentář:

rahaan řekl(a)...

leto 2008 melo sve kouzlo