pondělí 13. června 2011

deforestizace

včera mi bylo tak zle, až jsem začla meditovat. al je v lese, jak dlouhý je jeden lesní den? teď, kdy jsou nejkrásnější, nejdelší dny, město bolí. lessons learned: příští rok se svezu na zádech června, celý si ho nechám na svoje věci. aspoň už vím, že to není lukcus, ale prostá potřeba.

místo koukání na brouky a dýchání krz zelenou mřížku chloroformu jezdím na kole po kočičích hlavách (alespoň v sukni), piju kávu, v restauraci pojídám karbanátek, krmím hladový počítač a občas, mimochodem, zahlédnu malej už ale hotovej kaštan na zemi, projdu pod zelenou klenbou břestovců v lucemburské, zkrátka beru kde to jde.

na bioenergetickém cvičení dnes naposledy zábavné a velmi žensky důvěřivé pády do mužských rukou (velkého dítěte) a kroužek na rozloučenou, už se asi nepotkáme. chybí mi můj Kruh, chybí mi okuřování a noční sčítání a ranní odčítání hvězd na obloze. o ohni nemluvě. čekám, až se vrátí Míša a jaká asi bude, maličká Remedy se svým Indiánem. nyní osobní retreat v náročném prostředí vinohradské džungle. a jako správný obyvatel města v pá či sobotu ráno vyrazím ven. brouci, třeste se!

Žádné komentáře: