neděle 6. ledna 2013

particles of the universe

podzim

od konce léta jsem sama. poprvé v životě. v posledním sebezáchovném vzepětí jsem se nacpala do plavek s nohavičkami a neprodleně opustila palubu, zalévající se vodou. kvak a žbluňk, přesně do těch vod, jichž jsem se od mala panicky bála. topolovy kruhy.

v životě mám od té doby více ticha, méně brekotu, řešení, víc ručně psaných slov. místo červené knihovny, touhy a erotiky romantika holdstockovského rázu, tenká vrstva sněhu a pod ním led. muže vídám, v práci jsou, na ulici i v tramvajích. s některými se kamarádím, ale při těch pár polibcích, co jsem inkasovala od podzimu do vlasů, jsem ztuhla tárn. tuze ráda si zpívám s Fever Ray I´m not done, ale v tomhle případě ještě nejsem ready.

z rozchodů jsem vždy odcházela rázným samurajským krokem, od toho podzimního se nedůstojně odbelhala. kolenní šlachy mi nepodsekl osudový vlčí společník, u nějž jsem se toho bála, ale kulatý a (původně) bezelstný Gordo. doufám, že se ti nahoře dobře baví a ránu si léčím dračí krví ze stromu, co jsem ho v selbě viděla padat k zemi. jak řekla jedna moudrá žena, až nebudu přesně vědět, že to příští týden budou 4 měsíce, budu z toho venku. ale ještě nejsem.


zima

je tichá. po dlouhé době si ji užívám i s Vánocemi, byť sníh zatím absentuje. užívám znamená nově spousty věcí: od každodenního dobíhání tramvaje slalomem mezi psími loužemi, přes tanec, co mě rozbrečí, milostný songy, co mě naserou, černej a pruhatej kočičí kožich, srpky a celoměsíce na nebi, ceremonie, cestičky v lese, po v poslední době poněkud horentní množství práce. občas jsem nehorázně statečná a tancuju zpívám vařím a modlím se, občas (jako právě teď) se přizdisráčsky uteču do portálu časožroutu. neni to vždycky veselý, ale nikdo mi nesliboval nekončící pohodu. přijímám.

už se mi tolik nezdá o mé první lásce. občas nemám pro duchovní práci čas na tu profánní a naopak. je to náročnej režim, i když prastarej smutek co jsem před nim zdrhala do vztahovejch a cizích problémů neni z blízka tak zlej. akorát obsahuje veliký množství samoty a občas je v něm zima až do kostí. poznávám.

a neumím si ni zbla představit, že to někdy bude jinak. že bude někdo, pro koho budu kým čím, přednostní pozice v seznamu v mobilu a pelíšky v posteli. taky proto to sem píšu. abych, až a jesi se někdo objeví, nepustila z hlavy tu novou superhrdinskou schopnost být sama. a zachovala věrnost všemu, co jsem za zrcadlem poznala.

2 komentáře:

nioblad řekl(a)...

díky za tenhle post. a hodně sil.

Liška Ryška řekl(a)...

Čtu se zatajeným dechem! Všechno je to pro mě tak statečné a obdivuhodné! Jojo, ale i superhrdinky menstruujou a mají nárok na úlety a hotovo! I na smutky. A nic jim to neubere.