čtvrtek 14. února 2013

proces


slečna p. je mnohem lepší. nebýt obřích hrud steliva, které ukazují čistou průtokovost ledvin, podávání léků 2x denně (poor us) a zvláštní spálené vůně jí zdá se nic nechybí. přibrala, zjemnila se, vystrnadila džadů z ranních chvilek VRM (velkého ranního mazlení). ráda si hraje, je pažravá a ač se ke mně na spaní točila vždy zádí, lehá mi teď na břicho, semtam mi měkce kouká do očí. netuším, jak dlouho tu bude, ale živůtek si užívá čím dál víc.

zářijová diagnóza spustila proces, v jehož průběhu jsem z ní snímala city a vazby, které jí nenáleží: kotva mého samostatného života, poslední prvek ze života starého, symbol mé vlastní cesty a odchodu do věčných lovišť. zůstala kočka. malá a hubená, ale úžasně vitální. 


až budu mít děti, povím jim pohádku o černé kočičce (a proč se jmenovala žahour, když to byla holka?), která se z autistické samovazby pomalu probouzela do otevřenosti. která která se vždy uměla postarat o své potřeby a pak se učila chtít od života víc, než jen žraso. která dokázala projít zatroleným žahourstvím v sobě a vyrůst v elegantní, něžnou a komunikativní pandoru :)



tu je džadů, páč jest rovněž fešák.



2 komentáře:

Dee řekl(a)...

Džadů, jenž několikrát změnik jméno, byl tehdy takový maličký!
Je úžasný, co všechno jste se slečnou Pandorou vybojovaly.

kulida řekl(a)...

Same dobre zpravy! Nejvic se mi libi, jak se promenila "do otevřenosti a dokázala vyrůst v elegantní, něžnou a komunikativní pandoru". To je super! Nikdy jsi oni nemluvila jako o komunikativni kocce, takze to vidim jako skvelou zmenu. Taky bych rekla, ze to hodne souvisi s tebou.