pátek 22. března 2013

záměr/pády

včera jsem se rozplácla na chodníku u nákladového nádraží ž. pěkně na všechny 3, levou vcelku ochránila knížka z knihovny (stejně za moc nestojí :), ale pravou patku dlaně a koleno mám potlučené a odřené. poprvé v životě jsem se nezastyděla a nerozhlížela, jesi mě někdo viděl (z refýže plné lidí, he), ale v klidu si poležela. 

otazníky k pádům v sobě nosím už pár dní. k pádům a smrti. co jsem se jí nikdy nebála, ba naopak, s dětskou důvěřivostí se jí vystavila (celá rozcapená) v předjarním Slovinsku r. 2009, abych letěla do drátů el. vedení a o start později přistála v koruně drobného dubu. uf. 

anebo loni v Ekvoši, u cascady kladu nohu mezi kameny, opatrně abych neuklouzla, pád opačného rázu. pád co nechápu dodnes. přede mnou Gordo, za mnou lesní sourozenec, ve finále otřesený snad víc než já tím velkým stromem, arbol negro nikdo neviděl a odnikud najednou zvuk, jak něco těžkého spadlo. když si sáhnu na hlavu, mám na rukou krev, levá půlka těla modrá a přede mnou leží kmen tak tlustý, že být o půlkroku rychlejší, rozloučil mi levou a pravou hemisféru napořád. (až za chvíli se leknu a po rozpláču a postupně se nechám těšit modrookým, indiánským a hnědookým mužem, což bylo príma).

nemluvě o malých trapných epizodách typu koloběžkou pod auto. 

musí mít se mnou zajímací plány, když mi pořád ještě zbývá tolik životů.


1 komentář:

Liška řekl(a)...

Zajímací plány určitě!

Představila jsem si - na konci prvního odstavce - jak sis poležela. S knihou pod hlavou.