pondělí 1. dubna 2013

mdlá únava s pikantními ambicemi

neděle:
pečeme koláč a je to útěšné. večer jdem ještě na jeden drink, z nebe se sypou velikánský chuchvalce. chytám je do pusy a divím se, vždyť ten sníh je stejně hezkej, jako v listopadu.

pondělí:
ráno pomaličku vyšlapávám kopec, zebou mě zápěstí, nohy i ušiska, sníh se mi třpytí na pláštích kola. funim a těšim se na dub strážce lesa za kopcem a k našim, kam jedu s potěšením bez ohlášení, páč tam budou, skoro vždycky tam jsou, kde by taky byli. a mám radost, že už vim, co vysadim kočičce na růvek. chilli papričky. adekvátní pocta jejímu jedinečnému - ehm - žahourství; už teď se těšim na první úrodu.

táta mi vysvětlí, že s papričkami je to velmi složité a pak je zasejeme a sám od sebe mi řekne, že se musej denně zalejvat a že se mi o ně teď bude starat. počká, až se vrátím ze států a pak je vysadím pod ten keř. pokusim se vzdorovat, že bych je měla celý vypěstovat sama, ale hned to vzdám, protože on to pro mě dělá jako dárek a je to hezký pro nás pro oba. a navíc jsem krev jeho krve, takže v tom energetickym a emočnim žaloudečku se to srovná.

1 komentář:

Liška řekl(a)...

Útěšně to opravdu působí, jako ten koláč.
Chilli papričky jsou dobrý počin.

Kéž bych já taky dovedla vždycky takhle najít něco útěšného; připadá mi, že smrt kocoura apod.prožívám moc divoce...