středa 22. května 2013

střed

v zimě nešlo než čekat. na jaro a až se něco stane (až p. umře). a opravdu. staré uvolnilo místo netušenostem.

ze států jsem si přivezla (kromě oblečků a šperkůch :) prostor. a samo netušila, že do mé domácnosti přibude během 3 dní matoušek, blechy a vysavač (in order of appearance). 

nóvy prostor přines novou energii. dlouho jsem stála a teď mi najednou jde konat. řeším kocourovu bázlivost a hlavně jeho osiření. v útulku si vybírám z pestré nabídky - mourků. už už vyhrává aduška, vrnící v mé náruči, když mi matoušek uštědří svůj jedinečný pohled. džadů není vůbec uznalý, hučí (jsem překvapena, jak dobře má naposlouchané pandoří výhružky) a žárlí. vedle žížalovitého výrostka je najednou obří - ale to už znám z minula. jsem dvoumourná. po létech zas kocour a malej (akorát bez černušky).

v pondělí se budím pokousaná, v úterý kupuju vysavač. když zastrašeného matouška vytáhu zpod postele, nechá se chovat, nenuceně se mi rozvaluje v náručí a džadů mě stíhá žárlivými pohledy. a dnes na veterině je rituálně uvítán tou, která půpě pomohla na druhej břeh. doktorka obdivuje, jak je krásnej a milej a dává najevo upřímnou radost nad tím, že mám takovou fajn společnost (to ještě neviděla pana d.).

v pondělí obědvám s gordem; vidíme se poprvé od našeho podzimního rozchodu. cestou tam mi buší srdce, furt je stejně hezkej, sentimentální a ambivalentní. sedim si proti němu a mám radost, že už nejsem součástí jeho příběhu. někde ve mně se dočerpá jakási vnitřní hladina, odcházím klidná a spokojená.

je mi dobře. můžu si chrochtat, jak občas činí pobratim na svém blogu. všechno se skládá do živejch a barevnejch tvarů, život co mám, mi sluší. akorát s tou jasnou jangovou energií ještě neumím moc zacházet, tak jsem místy trochu příliš prudká/hranatá a krutá. dnes jsem rozbila displej svého cowonu a urazila ouško polévkové misky, než jsem mohla energii zaměstnat odblešováním bytu, vařením hlívové polévky (přituhuje), matláním dortu a prvním běháním za moc moc dlouhou dobu. do stromovky jsem to stihla akorát na poslední reprízu dnešního nebe.

na synchronicitách netrvám, ale jsou příjemný. takový luxusní turistický značky. jako když při běhání čeknu (pavoukem opatřenej) displej přehrávače, cože je to za pěknou písničku a na obalu alba stejnej západ slunce ponořenej ve vodě, jako ten co se po mý pravici právě odehrává v malý říčce. jsem princezna bojovnice a jdu si svou cestou. banzai! 

4 komentáře:

kulida řekl(a)...

Hura! Samy pozitivni zpravy, to se pekne cte. Teda az na ty blechy, to je smutny pribeh. Postezovala sis utulku?

salix řekl(a)...

o bleše jsem jim napsala, ale ne jako stížnost. kočkopaní tam má tak neuvěřitelný množství koček, že to as nejde uhlídat. bylo mi smutno z toho, kolik zvířat je bezprizornejch.


kocourek byl odblešenej, takže musela skočit z jiného kandidáta, nebo vořechů, co tam obejdovali a nedali se nedrbat. každopádně mam uklizeno jako snad nikdy a nový kousance zatím nepřibyly!

kulida řekl(a)...

Nenech se zmast, blecha prezije bez krve pry klidne i pul roku, takze kocky poctive do konce roku kazdy mesic odblesovat pomoci Frontline nebo co pouzivas. Drzim palce!
Taky se da pry prinest blecha nahodne z venku, rikala nase veterinarka.

Liška Ryška řekl(a)...

Uf, banzai? Tora tora tora?

Ať žijí kocouři!