středa 15. května 2013

uí!

je duben a vypadá to, že pilot posadí stroj na hladinu oceánu, když se v poslední chvíli objeví přistávací plocha. koukáme na se vykuleně zvědavýma/zvědavě vykulenýma očima.

je květen, stoupáme (domů) a to krásný město ještě naposledy zapózuje v okýnku: z kopců se přes golden gate hrne ta slušivá mlha, piery, oceán!

uteklo to jak tlesknutí, jako interval mezi rozhoupávajícími doteky dlaní mého táty na mých zádech, na něž jsem myslela na houpačce v dolores parku.

město mi dalo vítr, oceán prostor. holky sodu, že bych se mohla oblékat výrazněji :) manželé důkaz, že to jde. stromové katedrály mi ukázaly, kde jsem doma a poušť ze mě vytáhla bolest. 

vypukla nazítří po kořenitém malbecu a obligátním cosmu: pandoří energii jsem u sebe v tu chvíli cítila extrémně silně, stejně jako žal, že je fuč. jako černá kočička, ztělesněné mé asociálnosti i specifické části mého života. ztuhlá srdce patří minulosti, zkamenělé mušle na dno moře a i když jsem si v minulých letech (a v dobré víře) nechala párkrát ublížit, do vězení už se nikdy nevrátím. a i když mě někdo bude mít rád, už to nikdy nebude znamenat "jsi důležitější, než já a musím si od tebe nechat všechno líbit". mám lehké nohy a jsem svobodná. ale s tím už jsem letěla z phy :)

děkuju všem, bylo mi ctí a bylo to parádní.


1 komentář:

e*v řekl(a)...

i like :)

za mý nepřítomnosti se daly věci do pohybu, a já jsem zůstala trochu pozadu. tak uvidíme. a jednou budou i fotky.

http://www.youtube.com/watch?v=O7UV51HWacA