středa 26. června 2013

katarzní techniky

v neděli mám ve škole bílé lněné šaty, ale po učení, zkouškách a večírku jsem úplně hotová. po obědě zbejvá poslední dráha, už jsem o ní slyšela, ale nic konkrétního si od Remedy nepamätám. dívám se na hodiny a říkám si: odležím si, namasíruju a jdu domů spát. 

když se máme zadat, vygumovaně sedím a sleduju, jak se to páruje; vím, že v den jako je tenhle bude muset holka jako já některé lidi odmítnout, protože nemá rezervy na filtrování nepříjemných dotyků. a pak se objeví Barmská. holka s energií horského kláštera a vzdušným úsměvem Buddhy. seš zadaná? ptá se. ne, čekám tu na tebe. už jednou jsem si ji vybrala na citlivou dráhu Plic (když mi Freedom poradila, že si můžu sparing partnera proaktivně předdomluvit) a vím, že nikoho lepšího mi poslat nemohli. díky.

během chvilky se propadnu, spím jak jezerní panna, než přijde jediná nesympatická lektorka a necitlivě mě rozvrtá ladičkou na hrudi. zjišťuju že jsem vyspaná, i když Barmská postoupila jen o pár palců výš. v rohu místnosti tichej bréč, takovej ten očistnej, co zní jako zpívání. cosi se mi děje pod sternem. Barmská dokončí dráhu a vrátí se mi tam dlaní, ale nesnesitelnej pocit sílí.

otevřu oči, zvednu ruku a tam náš jedinej Učitel, krásně se usměje, Si má otázku a pak přikleká. jeho velká tlapa na mym srdci, Barmská mi kotví tantien, moje ruka přes její a energie koluje námi třemi. jeho podněty a otázky (to zní jako velká nesvoboda), můj Velký Vnitřní Konflikt a pláč, Barmský východní klid lehce rozvířený silou okamihu. do nohou i rukou mi vjede teplo a brnění. zůstává, i když rozpustíme formaci a poděkujeme si hezky a já už na oplátku klečím u Barmský. a přijde Freedom (obě maj na krku buddhistický mály) centrovat mě dlaněmi z frontální i dorzální (chi) strany. dostaneš krásný ošetření, slibuje ležící holce a mnou procházej vlny, dlaně mi brněj, jako bych je cejtila vůbec poprvý (a do ťapek mi přijde Vedoucí zapíchnout ladičky). dávám co mám, podstatný jsme si stejně vyměnily, taky tvrdě usne a když ošetření skončím, neni potřeba nic říkat. dlaně mi stále brní (a jak to píšu, brní zas).


ještě v pondělí a úterý se probudim úzkostí z tý bolesti, ale tyju z nejlepší kombinace východních mouder a západní terapie u paní doktorky. vše si sedá a jak každej chytrák ví, otevřený rány se léčej nejlíp a já si pomalu reálně zvědomuju a přijímám fakt, že tyhle hrátky s energií nejsou hračky ani autosugesce, ale doopravdy.


2 komentáře:

Liška Ryška řekl(a)...

Výborně, tak to jsi statečná.

Určitě to nejsou hračky!
Tělo funguje, emoce taky ... až to překvapí.

Já jsem vždycky překvapená, že u někoho to jde víc přes tělo

- je to víc vlivem typu člověka, anebo je to víc typem toho zážitku, o který jde - že se víc týkal těla nebo na něj tělo stále reaguje - např.na nějaké trauma - ačkoli ratio si jak chce říká, že už je to pryč a už to nic není a emoce jsou taky zklidněné...?

salix řekl(a)...

přijde mi, že každej máme jinou míru spojení s tělem - fyzickou inteligenci. ale čim víc cejtim přes tělo, tim lepší. ve škole nás učej, že až když zkušenost projde krz fyzický tělo, může bejt integrovaná - proto nefungujou striktně teoretický přístupy k životu a proto jsou hodně racionální lidi svym způsobem odtržený od reality