pátek 21. června 2013

řeky

dnešek byl dnešek. strávenej opakováním a zbytečným sebezásekem nad anatomií, co už se nestihnu doučit (a vím to). kocourek bolavej pooperačními komplikacemi; schovaný hračky. ale na večer jsem pyšná.

jdem se sestrou ulicí plnou vůní, předtím botanickou zahradou, na jejíž hojnost mě podnětová deprivace šprtacích (a předtím pracovních) dní nemohla připravit. ochutnáváme bazalku, očucháváme tymián (must sniff!) a dobromysl v erárních květináčích. nad řekou, co překvapila, měsíc. D jako dorůstá; nebo jako naše příjmení. po kolejích vzhůru, dávno zrušené autobusové zastávky. silné červené víno v malém množství: chuť stvořená pro zimu, ale dnes se k ní přeci slunce obrací.

cestou domů Portishead RIP, hymna mého prvního léta před pěti lety. kdy bylo všechno otevřený a na pokraji, kdy jsme se honili s Alem v lese mezi ohni a bylo to sexy a zatraceně živý (Noir Desir a Francois Breut). kolem zápěstí jsem si tehdy omotala zelenou stuhu, šla městem plavnými pohyby - a muže co s nimi budu si vybírala mávnutím té mašle a jemným dotykem ruky. dnes jsem skromnější. stačí mi povídání se sestrou pod oblohou. je krásná, mám ji ráda, je to žahouří dcera stejný mámy jako já. otevíráme velký témata, o kterejch se obvykle mlčí. a stejně jako já si myslela, že průdušky jsou váčky nad plícemi! přes okno autobusu mi ukáže to nejjednodušší gesto podpory. ideální večer před ranními zkouškami :) dnes mi stačí květ jasmínu (ano, známe, pustoryl...) ve vlasech, teď jsem ho vyndala a stále slabě voní. ne, abych byla krásná a krásnější, ale protože jasmín. 

léto. 

šaty a zkoušky. učitelům se podařilo přesvědčit nás, že jsou nezávazné, od slova zkusit a tak se tam zítra těším. nejen na večírek, co přijde po nich. bude-li třeba opakovat, těším se na září. vím, že mě to baví a že se prvně v životě učím něco, co mě opravdu zajímá. o čem vím, že to chci. můžu tohle říct o nějaký jiný věci? :)

RIP, dřív jsem si libovávala v bolesti. všechny ty dryády zanechaný na mraze, odtržený od svýho lesního lidu, muži potácející se postkastrofickými mlhami (bylo třeba dát ven spoustu bolesti). teď. už. to. nějak. není. potřebný. nevim, jestli budu vůbec psát. nebo malovat? uvidím. uvidím, co všechno budu ještě dělat vyjma povídání s těly na všech úrovních a zesebevědomování rukou, co maj sílu, jen si hodně dlouho nevěřily.

jdu nočním městem, sluší a voní. úplně cejtim, jak jsem díky relativně dlouhé samotě nad věcí. nejvyšší čas, aby mě zase někdo něco (kdo co) vrátil(o) mezi věci.

ps: Matouš před mýma očima vyzvracel 3 týden postrádané (solidně natrávené) špunty do uší. není divu, že nebyl ve své kůži. a jako tato snad i všechny další záhady dojdou rozhřešení.

2 komentáře:

kulida řekl(a)...

Cim dal lepe! Luxusni prispevek, plny optimismu, to je skvely! Na cloveka z toho dychne prijemny pocit.

nioblad řekl(a)...

krásné.