úterý 30. července 2013

rozhodováníčko, aneb ne z nás dělá...

minulou středu si mě šéf vzal stranou (co po mně as může chtít, když jsem ve fázi "jdu do sběru"?) a jestli si nechci prodloužit angažmá o měsíc (při vyhazování se obviously příliš rozmáchli). instinktivně jsem kontrovala, že nemám čas - potřebuju nedělat nic a zabydlovat se v novém doma a jet do Ostravy a do Beskyd a dělat rekvalifikaci - leda že (opatrnické opatření) na nějaký částečný, z domova valnou většinou vykonávaný deal. a že si to rozmyslím.

trošku mi rozkopl hračky: bylo to jasný a čestný a otevřený novejm věcem a najednou toto. cit velel "už abysme šli", vyhoření/únava to samý, ale ta dospělá racionální holka meldovala, jestli to neni sen a reálný fungování (možná to bude měsíc, možná rok-y) na půl úvazek, jen si tak trochu štrejchnout o reklamu a maličko si vydělat, mít na uskutečňování ambicióznějších snů. howbeit, řekla jsem ni (co z nás dělá to, co jsme). ne prodlužování stávajícího statusu q., ne vnitřní nevěře hlubinným rozhodnutím, ne pohodlí a ne srpnu, obsazenému byť zpola pracovními píčovinami/stresem/pseudoproblémy/spoluprací s Bitch). potřebuju myšlenkovej klid, prázdno, koukání na stromy a nebe, nikoli obcování s briefy a produkty. sooorry :) nebylo to lehký rozhodování. ale jsem na svym. moje nejistoty, moje otevřený konce, moje budoucnosti a ne zahnívání ve vyhřátejch rybníčcích.


rozhodování č. 2 je spíš prociťování, pozorování, zkoušení. někdo mě má rád. a je to jiný, než ti předešlí (ten předešlej). jeho lásku cejtim, pomáhá mi, je chytrej a věci rychle pozná. chutná a voní mi. a přece: něco je jinak/něco není (je ne sais quoi?). můj poslední vztah vynikal vášní a v lásce víc než kulhal, nejsem tedy fanouškem bezbřehého šílenství, ale teď mi na těch proudech cos chybí. ještě nedokážu poznat, co to přesně je. nakolik je to zdravý, nakolik patologický. ale prociťuju a dávám si čas (místy to bolí, protože bych se chtěla nacpat do jistot, no matter, že to jsou jistoty 2., ne moje). vím, že momentálně nevím. a uvidím. poslouchám vnitřní tichý tóny. pátym rokem. a už to as nebude nikdy jinačí.

všude kolem jsou krabice, pozejtří, teda už zítra se stěhuju do údolí. potolikátý a stejně poprvý. opitz na CLv trojský zoo povídá: nesnášim stěhovnání. podepisuji!


1 komentář:

Dee řekl(a)...

Ad 1. rozhodování, tak určitě ne, plány už máš jiné a ten jeden měsíc tě finančně nevytrhne, bylo by to stejně jen dočasný vachrlatý řešení, který by přineslo víc škody než užitku, takže ses rozhodla určitě správně.

A ad 2. rozhodování, tam jen držím palce.