středa 24. července 2013

vzduch, Bůh a let čápů

jak mě Malich před lety dostal, letos jsem zůstala poměrně chladná. možná, že hrad, masovka, objekty, nebo už prostě chyběl moment překvapení. hlad po jemných energiích podávaných výtvarnou formou ale zůstal. a tak jsem vzala mámu a vyrazily jsme do Litomyšle na Boštíka.

město bylo tak krásný, jak se říká. z obrazů šla pokora a vzduch a víra, až nad monografií mi došlo, že jsem o Boštíkovi (a dalších) četla ve Fasádě Moníkové. trávník v klášterních zahradách, no ty vole, posunul hranice trávníkového lukcusu až někam za obzor. co krok, to malý, šťavnatý, mechově pružný orgáč. v kostelech (nemaj jich zrovna málo na m/2) byl klid, hřbitov možná až příliš dekorativní, ale zas už vím, jak poznám plody klokočí. bylo samo krásný počasí, usedly jsme sobě na terasu a brzo se přidala i nazrzlá mouřice a její nevrlý, sytě oranžový příbuzný (tuším tatin) si lehl na křeslo proti mně a já do jeho hebkého kožuchu zabořila své chodidlí.

měly jsme spoustu času na mlčení i povídání, volný hodiny - doslovný prázdniny. a bylo to s tou holkou-mámou parádní, od rána až do pomalu se připlíživší tmy. ráno jsme vyrazily do Váchalem pojednanýho domku a strávily další nekonečný chvíle listováním olbřímí Šumavou, kterou měl rád, a uměl ji skvěle uchopit obrazově i slovy. tu menší verzi, co nepotřebuje pokoj jen pro sebe a nestojí 32 papouchů, si nejspíš pořídím. 

pak už jen kol Loučné kouknout na novej kostel s Malichovou plastikou (kruhy jak pastýřští psi) a křížkem z plexiskla, nad hlavou nám plachtil čáp a pak další - učili čápata lítat. a pak tou krásnou krajinou domů, do kotliny, v níž se rozplácnou u Polabí kopečky. poděkovala jsem jí za společnost a ona mi, že jsem to hezky vymyslela a zařídila - není větší potěšení, než když vyjde plán někoho potěšit tím, co se mi taky líbí.

a pak večer, jinde, s někým jiným a rozněžněné ze zcela jiných důvodů mi došlo, co bylo na tom vzdušném výletě nejlepší. bylo to partnerský. a ta moje máma se ke mně chovala jako k dospělý ženský.

1 komentář:

Liška Ryška řekl(a)...

To musel být hezký výlet.
Mojí mámy láska je Šumava - a ani nevím, jestli má ráda Váchala; spíš bych hádala, že ne. Jinak by tak kniha byla skvělý dárek za rok, k jejím kulatým narozeninám.
Zjistím, jek je na tom moje kulturní matka s Váchalem.
Díky za tip.