středa 17. července 2013

za květinou nesmrtelnosti


vrátila jsem se do lesa, vrátila jsem se k sobě. pětiletý cyklus se zakous do vlastní oháňky, jsem to pořád já, jak ze mě opadá stres a tíha pracovních stresů, tlaků a svárů, den za dnem se víc poznávám. to, na co jsem čekala celý podzim a zimu, než Půpa umře (čas čestného hostování slečny P. v postech stále trvá), přišlo. a jak to po odbrždění kola-času v mém životě bývá, děje se to samo a děje se toho hodně.

nová láska: Matoušek je moje první kočka po kočce. je to můj zatím nejpřítulnější mňauhovád, co si v mých možných i nemožných pozicích vždy najde způsob, jak se mi narvat do náruče a už tam zůstat. když spím, nebo se málo hýbu, cpe mi svou malou kulatou hlavičku do dlaně, než mu dám podrbání, či svačinu. když se změní v Psychouška, je to ochraptěle čiřikající neřád, co mě ani druhého pruhovaného pána nenechá spát. je to trumpeta, je to kumpán.

nové obzory: moc ráda chodím po horách, protože nikdy nevím, jak to bude vypadat, až vylezu nahoru a za každým sedlem a vrcholem je úplně nová krajina. netuším, co budu dělat for living, dám si čas to vymyslet a najít a jsem klidná.

nové místo: 15 měsíců v nejpročuranější (a to je jen poloviční pravda) ulici na Letné stačilo. v ulici je cca 12 hospod, slyšela jsem snad všechna opilecká vyznání i ubohé hádky. kocouři se v maličkém bytě dosti naběhali osmiček, má inkubace je skončena, předávám noru do dobrých rukou a jedem kousek dál (do údolí potoka a lesa).

extras: k tomu všemu (zejména, když to dělám najednou) je třeba značná odvaha! a tu nemám od Boha - samozřejmou a bezpracnou. každý krok mě bolí - malá mořská víla hadr, rmoutím se a tiše naříkám. ovážu se kilometry malých, zbytečných strachů, až nemůžu dýchat. a pak se krz ně pěkně po jednom prokoušu ven a co mě drželo v úzkých, dále nevnímám. v krocích do prázdna jsem po těch letech tréninku dobrá. stačí důvěřovat. vídám se s těmi, které mám ráda, říkáme si hezké. konečně mám věrně a nepodmíněně ráda sebe sama, je mi s touhle holkou moc dobře a jemně a opatrně si zkouším, jestli on se k nám někdo nepřidá.




2 komentáře:

e*v řekl(a)...

óóó. je krásný sledovat, jak se pomalu loupeš z kukly. jsem ráda, že tě čas od času můžu kousek doprovodit. (i když u toho někdy spím :)

nioblad řekl(a)...

malá mořská víla. mocná metafora.