středa 28. srpna 2013

28. dní poté

vlaková doprava

nej způsob, jak se do a z městečka dostat. domáckej pocit přichází, už když se objeví ufoidní věž továrny a hned za ní nejkrásnější ulice městečka, ve který bydlíme. ale když jsem 2x potřebovala dorazit do Phy včas (rozuměj na terapii), vlak vesele nejel a opozdil se i ten po něm. bezmoc a minuty, co maj úplně jinou hodnotu na refýži a v zimní zahradě pod skleněnou střechou paní dr.

Matouš

působil už nějaký čas nesvůj, strašlivý průjem minulé úterý prokázal, že je doopravdy nemocnej. jeho hovínka jela na testy do Polska. z divokého predátora ježatou, schoulenou obětí snadno a rychle.

minulá středa

začala v noci klasickou probouzecí bolestí, pokračovala úklidem průjmu. když mi na nádraží řekli, že vlak nepojede, probrečela jsem cestu na Masaryčku, pokračovala v tramvajích a zakončila hořkým nářkem u pí dr, která mě držela kol ramen a tvářila se bezmocně. díky dopravě jsem u ní místo 55 min strávila 20.

pak jsem snědla xanax, měla jsem tak učinit dřív. v nemocnici mi dali novou dlahu a teorii, že zánět v kloubu nesouvisí s pokusem, ale jde o náhlou ataku artritidy. náhodou na stejném místě jako hryz. bolest trvá.

2x denně jsem  podávala, resp. se snažila jednou rukou podávat atb kocourovi. díky pomoci přátel a spolubydlících to většinou vyšlo.


humánní vs. veterinární medicína

kocourovi vzali krev a poslali ji do Němec. odhad toxoplasmosa: neškodná infekce 50:50. ukazuju veterinářce ruku a vet se děsí. zmiňuje paní, co po pokousání kočkou přišla o 2 prsty a navrhuje mi někoho podmazat. neznám, neumím. dnes ráno mi volá, její šikovný tatin za mě ztratil slovo u jednoho docenta. v nemocnici prostě přijdu k jeho kanceláři, pozdravím, řeknu jméno pana tatínka, doc se mi podívá na ruku, vysvětlí, proč stále bolí a je chromá (hematom škrtí všechny nervy, šlachy etc kol zápěstí, z kloubu nemá jak zmizet) a navrhuje řešení. k řezníkum na Karlák už prej nemam chodit. vrchní sestra mi ukáže aplikaci masti, za 20 min jsem venku. klientelismus!

jakej kontrast ke Karláku, kde nechaj starý lidi v čekárně uklepat se ku kolapsu (jako včera jednu cca 38 kg starou paní mimořádně bezohledná a tupá mladá sestra - zaurgovala jsem jinou a pak se rozbrečela), kde doktoři házej diagnózama dle počasí a kde mě na námitku, že nemám artitidu, když jsem byla úplně zdravá, doktor opovržlivě utře: jo a co to alergický astma.


emoce

zní to všechno chladně, píšu stručně furt jednou rukou. ale jsem utahaná. a po všech těch veletočích si moc přeju, aby měl docent recht a kocour naopak neměl toxoplasmu a celej tenhle pekelně bolavej srpen zmizel i se zlejma bolestma a silnejma lékama. abych se už neprobouzela v noci bolestí (díkybohu za progres, už se budím jen 1x za noc), abych nebyla po lécích tak vymletá. a mohla se jako vrátit na začátek mýho pobytu tu, je 1.8. ráno a já mám v břiše mňam snídani a před sebou volno a hafo plánů a plánečků.

2 komentáře:

catt řekl(a)...

Uf, umíš si vybrat. Drž se

Ofelie řekl(a)...

Vůbec to nezní chladně, já se tady nad tím úplně zuřím (nad doktorskou arogancí, abych byla přesná), dobře že máš kamarády a doporučení a snad podle následujícího psaní už ruku ve fázi hojení. A máme dnes trochu léta, tak snad ještě kousek stihneš.