pondělí 19. srpna 2013

dolů králičí dírou

ve čt jsem přestala čekat, až uplynou tři týdny, ruka bolela stále víc. nejela jsem za prvním chirurgem, co věnoval tak velkou pozornost mému příjmení a byl dojemně pyšný, že uhod jeho původ. ani za tím druhým, kterého mi doporučila a vytelefonovala má paní doktorka - ani jednou se mi nepodíval do tváře, řek že tam žádnej zánět neni, že to prostě bude bolet a čau. jela jsem do nemocnice.

udělali rtg - první po dvou tejdnech, tipli si že je to zánět šlach, dali mi dlahu. v noci jsem se vzbudila onačejší bolestí než běžně, napuchlá ruka tlačila x sádře. M-oušek po mně lezl - je jak kulička lopuchu, věčně nalepená na mém rameni, furt se mi snaží zalehávat nemocnou ruku. dle vet se mi omlouvá. dezorientovaná nocí a bolestí jsem se poprvý od pokousání rozbrečela. zatim pokaždý, kdy mě to moc bolelo, jsem se optimisticky přesvědčila, že je to ta krize, po níž už bude hned ráno všechno fajn. nebo aspon lepší. ted mi došlo, že ni a že to jde přímou cestou do prdele.

moc doufám, že to není obraz mé životní cesty - smutnej smajl.

jako při všech emo krizích jsem sešla sprchovat, brečela ve vaně a pak si dlahu povolila. ruka zvládla páteční cestu vlakem, dlouhej koncert, v sobotu se nechala ofařovat všemi jižanskými příbuznými. na sobotu jsem prvně po týdnech spala až do rána, zdálo se že dlaha zabírá. v neděli se opět nechutně rozbolela, návštěvy a jídla, už jsem nemohla. dtto poslední noc.

dnes převaz, jinej mudr, poprvý někdo koumavej. i když mi taky důsledně nekoukal do očí a oslovoval mě hele, unavenej. udělali sono, první po devatenácti dnech, prej zánět kloubu k. vřetenní a nejspíš lodkovitý. a nějaká hamba s kloubní tekutinou. nový prášky proti zánětu a k nim jiný, aby mi po nich nebylo moc blbě. nová velká dlaha loket-špičky prstu - tuhle si obávám se nepovolím, snad nebude zle tlačit.

kocour je nesvůj, furt u mně, bojí se. já se ho místy taky bojim, i když vim, že za pokousání nemůže. ale jak mi cpe tvářičku do obličeje a prošlapává krk, nejsem úplně uvolněná. neberu ho jako rozbitou hračku, ale netušim, jestli stačim na jeho drsnej temperament a divokost ve všech ohledech. jesi chci stačit. ale as to nebudu rozhodovat v tomhle stavu.

celej muj srpen je doufám a snad a čim dál hůř, divný zesilování původně malejch věcí, z milimetrovýho kousance srpen v prdeli. jsem z toho moc unavená a nasraná, začínám přemejšlet šejdrem. zažila jsem tu jedinej klidnej večer ještě jednatřicátýho, jináč mam tuhle krásnou ulicoúdolí, stejně jako skalní panoramata nad řekou, spojený s bolestí, nevolností a absurdnim cestovánim. 

kvůlivá předpisum ohl. vztekliny byl Saďoušek dvakrát převezen na kontrolu. potřetí na doočkování. pokaždý se toužebně koukám na bohnický paneláky na druhym kopci a jsem homesick. ne, v B. jsem nikdy nebydlela. ale znám to tam dobře, na rozdíl od kraje, kde mi zatim bylo jen zle. nevim, jesi byl dobrej plán sem chodit. hlavní aim bylo otevřít se novejm pracovním cestám, v klidu a přírodě. ted vůbec netušim, kdy s něčim takovym začnu, vždyt jen spim, jim painkillery a jezdim k felčarum. ale úhlavní fuel, co k tomu budu nezbytně potřebovat, naději, už mám do dna vymlácenou. takhle sama jsem se necejtila, ani když jsem pečovala o umírající kočku. blízký mi pomáhaj, ale bolestně cejtim, jak mi chybí nějakej velkej chlap, co by mi dodával odvahu, obkládal mě ledem a už po tejdnu bolestí by zprudil doktory, at se na to bebí aspon podívaj. je to fantazie o ideální otcovský figuře? je.

vím, že nemocný tělo ovlivní vždycky duši, ale nějak si ted nejsem jistá, jesi jsem vůbec kdy udělala jakýkoli dobrý rozhodnutí.


4 komentáře:

kulida řekl(a)...

Ach boze, to se ti to ale seredne rozjelo. Muzes chlastat? Jdi se nekdy opit s nejkaou spriznenou dusi. Myslim na tebe!

sonicak řekl(a)...

souhlas s kulidou! a o kvalitě svejch rozhodnutí bych teď nepochybovala. jak sama píšeš: ne v tomhle stavu.

Liška Ryška řekl(a)...

No fuj, to je hnusnej srpen. Období změn že by si vyžádalo takový bolestný přerod? Ouvej ouvej.

Mě bolest hodně rychle hodí do stavu, kdy nejsem schopná myslet "normálně." Jen se snažím přežít za minimalizace nákladů, pohybů, cest, jídla, slov. I vnímání času se změní. A je to velká samota. Zbývá jen si říkat, že účelná.
Že je asi teď nutné se zastavit úplně a koncentrovat se jen na to, aby člověk vydržel vůbec ležet. :-((

To máš hrozný - když navíc to není nic známého, žádný známý druh bolesti a události. Jediná naděje je v tom, že až to přejde, budeš o něco, z nějakého úhlu silnější. Hlavně ti přeju, ať z toho nejsi vyčerpaná!

salix řekl(a)...

pít nešlo kvůlivá medikaci. až ted, trochu :)

liško, bolestnej přerod je přesný vyjádření! z bolesti spíš nemyslím, zajímá mě jen jesi mám dost analgetik a dnů, který budu moci celý prospat :-o