pondělí 5. srpna 2013

řekni mi něco o kočkách /ultimate wrongdoing

poslední večer na l. jsem nakonec pronervovala; zmocnily se mě velmi nepříjemné pocity, trvalo to do středy - posledního dne hákovních stresů a když jsem byla navečer přesunutá a po předání klíčů jela prvně do nového doma na blekyně, nešlo mi do hlavy, jak to šlo lehce, rychle, v klidu. a proč tedy ty strachy? grumf, na kole si teď pár tejdnů nezajezdim.

první noc, první svítání s výhledem do stromů, na nebi srpek, v uších zpěvní ptáci (nikoli jen rorýsi jako na sedmičce, či straky na vinohradskym kopci).

první den po snídani na balkoně (ach) pánové stěhovali sporák. a paní bytná zmínila, že venku je nějaký mourek. a po chvíli mi došlo, že jsem nechala otevřený dveře. Matoušek byl pryč. vyběhli jsme na zahradu, za chvíli ho viděli v keřích. byl vyvalený, celý protažený a lítal ze strany na stranu jak blázen. nebyla jsem připravená, neměl na sobě kšandy s identifikační kapslí, nebyl doočkovaný, sotva jsme sem přišli. volala jsem medovým hlasem, časem zamířil k domu a když zjistil, že jsou dveře zavřené, zas to otočil pryč. chytila jsem ho na schodech, klekla si k němu a neúspěšně se ho snažila chytit za kůži na zátylku. byl bez sebe, v šoku, šílený, kousal mě do prstů, drápal jako by bojoval o život. až když mi prokousl zápěstí a tam se okamžitě udělala velká modrá boule odkapávající tmavou krví, začala jsem vřískat bolestí a po chvíli i o pomoc.

přiběhl spolubydlící s dekou, nějak jsme 4kg výrostka přikryli, nacpali do přenosky a pan domácí mě dovezl 100m do místní nemocnice.

za vítězství v boji s kočkou jsem zaplatila prokousnutým kloubem na pravačce (hojí se rychle), mnoha dalšími ranami, ale protnutá žíla na zápěstí, resp. hematom po ní mi levou ruku vyřadil zcela z provozu. od lokte dál je slabá a bolí tak, že nemůžu spát, nemůžu meditovat, vybalovat věci ni kompletovat postel. zánět, horkost, pulsování. zapnutí poprsenky či zavázání tenisky trvá dlouho a taky hodně bolí. trvat to prý trvá několik týdnů, než bolest opadne a ruka zas bude funkční. žádný sporty, masírování, prázdniny budou opravdu ultimátně prázdný.

 z bolesti a atb jsem slabá, zvedá se mi žaludek. taky při pohledu na oteklé, sytě žlutozelené levé zápěstí, to, které považuju za nejkřehčí část mého těla a přesně to, na němž nosívám široký ochranný náramek z tlusté kůže - kde byl to ráno? v krabicích!

lesson learned:

byla chyba ho chytat - a napříště mu z bezpečné vzdál zamávám bílým kapesníkem. už vím, že stavět se kocourovi s holýma rukama odpovídá strkání ruky do sekáčku na maso. myslela jsem že o nich vím skoro všechno, ale to bylo pořádný seknutí (se). zpětně úplně nerozumím, jakto, že mě nenapadlo ho pustit - bylo to rychlý a taky jsem ho přece chytla - a já mám silnou vůli.

byla to odporná chvíle: z mumuka se stala zlá věc, kterou jsem se držením snažila zachránit (místo toho, abych chránila sebe): ambivalentní obraz mých vztahů a nechání si ubližovat, o němž jsem tušila, že mě jím má terapeutka vezme po hlavě a taky tak hned učinila :)

za těch několik nocí, kdy se snažím porovnat tělo kolem loketní a vřetenní kosti, aby byla bolest snesitelná k dřímání, jsem poněkud přehodnotila můj vztah ke kočkám. došlo mi, kolik negativních věcí s nimi mám spojeno: žahouří letité okolky a dlouhé stonání, moje obsedantní strachy že utečou, zodpovědnost kdo je pohlídá, co s nimi po rozchodech. incident mi dal odstup. kocoura nejspíš nevrátím do útulku - dám mu to, co potřebuje, svobodu a lítání ven (ideálně po doočkování :). je to kus surové přírody, nechať si tak poradí. zas je to ten miloučkej kocourek, ale mazlení si ted užívá spíš s mým spolubydlícím. a už si umím představit, že budu žít i bez koček a starostí s nimi spojených.

--------


je toho víc, na co jsem v novym doma nebyla připravená: že se budu dívat na nebe ze všech stran, do krámu budu chodit cestičkou ve stráni, za níž by se nemusela stydět ani jihoasijská džungle. že z okna v mém pokoji uvidím plejády a rozliším i jejich 2 nejjasnější hvězdy. že tu nebude internet. že vlaky občas nepojedou, neb někde šlohnout nějaký kabely. že nás to tu přívítá sérií bouří, který díky balkonům můžu sledovat an se řítí i odcházejí. že máme v ulici minimálně 2 jínany a 2 památný stromy. že se ráno skály vynořujou ze zlatě mléčný mlhy, stoupající z řeky (její zbytky jsem vídávala při běhání brzo ráno ve stromovce). že je tu tak krásně, až se těším na všechny (a když říkám všechny, myslím tím i podzim) roční doby.


5 komentářů:

kulida řekl(a)...

Wow! Kocourek se teda predvedl. Ale je super, ze bydlis venku. Bud na sebe hodna a hezky se uzdravuj.

sonicak řekl(a)...

teda já už si při čtení kladla otázku, proč ho vlastně chytáš. nepochybně by přišel sám, až se dostaví hlad. hezký, že si to užívá, moje kočky by se venku počůraly strachy

Liška řekl(a)...

No tě prsk. Parádní první zážitek v novém domově - a hned sis i řekla, co to znamená a čeho je to paralela. To je Něco.

Nevím, asi bych kocoura taky nechtěla pustit...

Jak teď zas kočku /kocoura nemám, ale rodiče mají ročního, je to jiné. Je to divný, protože si jsme s tím kocourkem víc cizí. Vidíme se jednou týdně, on žárlí, provokuje mě a já se nechávám nachytat a moc mě to nebaví. Je to zas jiná osobnost. Jsem zvědavá, jestli se někdy sblížíme.
Kočku v práci beru jako svou, k té mám vělký vztah,ale tenhle kocour na mě vrhá postranní pohledy kulatýma očima polobritských huňatců. Nezvyk.

salix řekl(a)...

2 kulida: dekuju. je to tu bozi :)

2 sonicak: pac jsem nebyla takhle chytra a nemam zadny zkusenosti s kockama a domem/zahradou. az vecer mi rekla vet, ze kocky prchaj max 50m od domu. a druhym dechem dodala, ze sama sveho kocoura honila, lec ke svemu stesti, ho nedostihla.

2 liska: mozna je to jako s lidma. a tenhle novokocourek ti neni az tak sympatickej. co jsem u tebe videla portrety jeho predchudce, rekla bych ze svou osobnosti nastavil latku vysoko.

salix řekl(a)...

pisu jednou rukou, tedy jako vepr:)