neděle 22. září 2013

co mě činí šťastnou

dárky podzimu: jasný nebe, hložinky a jeřabiny, houby všech tvarů a barev. 

kámen, v jehož společnosti houstne vzduch a do nohou se mi vlejvá síla; kámen, k němuž se vrátíme za čtvrt roku, až to slunce otočí

 mírně promrzlý uchýlení se do hospody, co lahodí oku, čenichu item jazyku

že je kocour zdravej a i když si dneska poseděl v hořící svíčce a pak zaběhal po pokoji s dýmajícím zadkem (pupu), chová se jako zcela normální jednoroček plnej chuti k jídlu a ožůžu

malovat si pusu podzimně odvážnejma odstínama

zas vytáhnout zvonkohru!

ujet prvních 8 km sic jednoručně (konec zostřenýho režimu)

usínat bez léků a vybírání si co nejpěknější barvy tejpy

uvědomění (byť s dopomocí), kolik podpory a lásky dostávám  

sledovat holku, jak si tak hraje, až je najednou na pódiu a šéfuje několika fešákům, docela jako velká

těšení do školy (už příští víkend) a na masírování. hlavně malý M., páč děcko, děcko jsem teda ještě nemasírovala



todos:
tancovat, kreslit, přezpívat si všecky cikánský písničky, učit se koketovat. najít novou vůni, až to půjde jít běhat a plovat, meditovat a než odejdu, řádně doprozkoumat tohle údolí (kam jsem přišla nechat se pokousat a zasadit jínan - done).


 


Žádné komentáře: