úterý 3. září 2013

najednou

došlo mi, že si beru painkiller po víc než 24 hodinách. a že mě zlobol naposled probudil v sobotu. ruka už netopí. kocour nemá toxoplasmu. je po všem.

díky protekční intervenci se mi v zápěstí nikdo nehrabal, ani mě neléčili revma, které nemám. dle doc potrvá rekonvalescence měsíc, stejně dlouho jako zanedbávání. o probo/ulených nocích jsem se smiřovala s možností, že ruka zůstane půvabně leklá, nebo o ni přijdu a budu si muset najít jinou zábavu, než je masírování. teď, díky obrovskému štěstí, které mám na lidi, začínám doufat, že se pařátek vykurýruje bez následků. 

už teď dám prsty do opozice a skoro je napnu. hybnost dlaně dozadu (dorzální flexe, ať si zopáknu anat.) je zatím 0, stejně jako výkyvy do stran (ulnární i radiální dukce), zato dopředu zápěstí ohnu o dobrých 30 s. do prstů se vrací cit, ale zejména kontakt s druhou rukou nebo tváří je mi nepříjemnej jak sahat si na obličej po injekci od zubaře. trochu jako sahat na mrtvolu :) levačka už unese xpérii mini, nebo menší banán, ale na utržení igeliťáku ze sámoškový role ještě nemá sílu. ve spánku už netrvá na upažení, takže můžu používat i pravej bok. musím ji teď cvičit, což znamená používat - libovolným způsobem. ještě furt mě bolí, ale už se to dá. jsem pryč z toho, jak rychle (za necelej týden) může zabrat léčba, když ji vymyslí příčetný jedinec (zdravím chirurgy 1-4).

srpen mi ujel jak poslední metro, nebo jsem spíš přejela poslední letní stanici a vystoupila v podzimu. teď chci sbírat, co se rozbilo: síly utracené bolením a léky. klidnej kontakt s vnitřnim doma, z nějž mě úraz vyhodil jak demoliční koule. odvyknout čtení pitomostí, druhdy potřebný k rozptýlení. vrátit se k dobrýmu jídlu, poslední týdny jsem nejedla nic, anebo fujky. nespěchat na sebe, vzpamatovat se. namalovat se a jít mezi humanoidy. a pokračovat v otužování, neb v údolí s potokem bude řácky frišno.

jsem ráda, že už pominula ataka ukřivděnosti. už neskuhrám, jak je možný, že jsem tak opatrná na kole i snb, že na mně v džungli spadl strom a pak dojedu na necelý číslo dlouhej zoubek skororočního kocoura. vidim i drobný pozitiva týhle zhovadilý záležitosti: bolest mě čistě odřízla svět poslední práce, agentury, zvěrstev (...). je to dávno pryč. dtto se stejskem po G. došlo mi, že nebažím po něm, simulacru muže, kterým navzdory fousům a širokým ramenům nebyl. a v neposlední řadě tenhle měsíc trvající zlej sen vygumoval smutek po slečně Žů. byla tady černá kočička, byla nemocná, starala jsem se o ni s max. poctivostí a pak jsem ji nechala uspat a pohřbila ji. domounováno jest.

kocoura si nechám. zasíťování oken, veškerá očkování, testy a kontroly mě vyšly na sumu odpovídající é, řekněme ceně standardní letenky do Asie, ale ještě zainvestuju do homeopatického vyšetření - pořád je v něm ambivalence a strach. a jakýsi parazit, kvůli kterému má průjem. ale s tím si poradí sirup.

uvidím, jak mi vypráskání energetického budgetu ovlivní orientaci na novou práci. ale tam ještě zdaleka nejsem. teď jsem ráda, že jsem ráda.

1 komentář:

kulida řekl(a)...

Hura, hura, hura! Ja na tebe porad myslim a porad se chystam ti napsat a futr se k tomu nemuzu dostat. Obdivuju, jak na tom dokazes najit pozitivum. Jsem hrozne rada, ze se ruka lepsi a ze to vypada, ze budes moct masirovat. Bala jsem se, ze je s tim konec a to by byla strasna skoda. Bojuj! Drzim ti palce. Zda se, ze je vse na dobre ceste.