pondělí 21. října 2013

doma atd.

po plném, pestrém a na mé poměry nečekaně extrovertním týdnu jsem se těšila na samočas v neděli. přišlo pozvání na mňam maso, slovo dalo slovo a po obědě jsme s holčičkou začly hrabat listí. přidali se kluci, vozili se na kolečku, vyhlašovali pauzičky a houpali se na větvích. po hrabání se droboti pozvali ke mně domů. 

tam dlábili Cwaldouška (a on je) (pan D. se neslyšně sesunul za kuchyňskou skříňku, kterou pak bylo třeba odtáhnout) a pomáhali s pečením: kluk vykrajoval kolečka, holčička mašlovala, druhýho kluka jsem poslala domů, páč má alergii na kočky a začal podezřele rudnout a smrkat. pili jsme čaj s medem a citronem, vedli řeči, než si pro ně přišli rodiče a zmizeli přes chodbu i s vejslužkou. 

je mi tu dobře. s hodnou meruňkou za oknem, s výhledem na ptačí budku ze sprchového koutu, s mými landlordy. někdy jsem zalezlá, jindy s křehce krásnou paní domácí sbíráme jablka a pak sedíme na slunci, co ještě hřeje a povídáme si o tomhle domě. díky Building Stories nejchytřejšího kluka na světě vím, že domy vnímají a cítí. a tohle je moc fajn dům. 

zatím osciluju mezi kuchyní a ložnicí. pomalu expanduju do prostředního, největšího a zatim exkluzivně prázdnýho pokoje. nebo se učím expandovat. učím se okolí (metodou pokus - bloudění). všechny ty dopravní prostředky, co sem jezdí z různejch horoucích pekel. pozoruhodnou vizuální nevyrovnanost, s jakou tu vedle sebe leží kusy sídliště, starý domky, průmyslová krajina a půvabná příroda. rekognoskuju přehradu a nádherný Šance, ležící nad ní. krámy. knihovnu. těší mě, že tenhle prostor zatim nemám spojenej s žádnym chlapem, je jen můj. a zvykám si, že vlaky odsud nekončí na Středu, kde se vystupuje prakticky na refýž, ale na Hlavním, od vlaku k výlezu 365 kroků + 340 Sherwoodem k tramvaji. ale to jsou malé věci. a malé kroky :)

mám tu klid, bezpečí a čas. už zase spím bez podpůrných prostředků, sedám si k jídlu. přišla jsem tu třeba na to, že moje únava je ve skutečnosti městnání energie. nebo její špatné použití. ruka se stále lepší, vytáhla jsem skripta a v listopadu už snad budu masírovat. a začínám mít chuť, nikoli pocit viny, na nějakou práci. prostě vítám doma, jak mi napsala holčička na obrázek na uvítanou.

Žádné komentáře: