čtvrtek 10. října 2013

lízání ran

 jsem poraněná vlčice
v zájmu přežití bylo třeba
vyrvat pracku z pasti ven.

už jsem tam stála příliš dlouho
strnulá hrůzou pod přívalem ran,
dopadajících do mého vypelichaného kožichu.

a když ke mně sladce hovořili,
snažila jsem se nevnímat kopance,
otřásající mým vychrtlým hrudníkem.

už ne, i kdybych si příště měla nohu 
odkousat, 
už poslechnu jen les
a vítr.
a hlas, šeptající známá slova
(přeci neslyšená).
zůstane to mezi námi:
mým pravým 
a levým uchem.

už vím, že jim můžu věřit.
kulhám, ale přežila jsem.



jsem liška, po sakra dlouhé
zimě.
(a ošklivé nemoci)
celé měsíce se svinuly do kostnatého
klubka v mém brlohu.
už trochu chodím, i když ještě 
tahám zadní běhy za sebou.

i když mě vylekají i příliš zralé jeřabiny a o
lovu ptáků si můžu nechat jenom zdát.
příště už se nenechám zlákat růžovým masíčkem
(prostým kůže i kostí)
nevinně narafičeným na pařezu.

živím se bobulemi a slimáky
vždy s jednou prackou napřaženou k útěku.
ještě se nezastavím, ještě si nezahřeju
kožich na slábnoucím sluncem zalité mýtině.
(možná už není čeho se bát,
ale ještě jsem stále vyděšená.)

přežila jsem, ale kulhám.


7 komentářů:

kulida řekl(a)...

Kulhas, ale prezila jsi. (to bylo to, cos chtela napsat, ze?)

Dee řekl(a)...

nene, já to chápu jako "přežila jsem, ale kulhám (trvalé následky; nikdy už žádná důvěra vůči těm, co mohou ublížit, a tak).

salix řekl(a)...

někde mezi: přežila jsem, což je hlavní. ale definitivně mi došlo, že některé věci mít nikdy nebudu (zjizvená tkáň).

jako podpora a sdílení a vřelost, když jsem byla malá (páč naši taky neměli a jejich taky ne...) a je zvláštní, že cejtim pocit ztráty. ztráta něčeho, co jsem nikdy neměla?

teď už se mi to přehouplo do "přežila jsem". dnes už naštěstí nejsem na 2. závislá, ale svoje potřeby si můžu naplnit sama. ale je to boj!

salix řekl(a)...

a ještě ad jizvy: můj život už nikdy nebude takovej, jakej mohl bejt. ale to kulhání zas může bejt osobitý a zavíst mě tam, kam bych se jinak nedostala.

Liška řekl(a)...

Přesně - každej kulháme posvým. Všichni. Když na to budeme pohlíže trochu z patologickýho pohledu. Každej kulháme posvým, každej můžeme mít nějakej deficit, nějaku slabinu a nějaké předpoklady pro choroby.

A úplně totéž,ale z opačného úhlu pohledu je, že jsem každý osobitý, originální, neopakovatelný a přinášejííc světu a všem okolo něco nevídaného,co by byla škoda, aby nebylo. A co může vykvést ve velký přínos. (To zní vznstně, co...:)
Je to hodnota, být osobitý.

Proto mám nejradši ze všeho na světě rozmanitost.

Protože bez ní by ani žádný svět nebyl.

Liška řekl(a)...

vznstně = vznosně

a ostatní překlepy ani nekomentuju.
jejich množství jen ukazuje na to, jak mě to téma chytlo.

salix řekl(a)...

jo, tomuhle pocitu se učim. ale občas (už od základky) si zaskuhrám, že můj život není jednoduchej a stezky rovný