čtvrtek 3. října 2013

podzim zima

v úterý ráno proniklo oknem praskání ohně. koukám, že František pálí dřevo. 
- Františku, chceš pomoct?
- né, ledaže by tě to extra těšilo
- a mně to těší!

František sekerou štípe kmínek poražené lísky, já krmím oheň ve venkovním krbu větvemi a polínky. listí hoří rychle a prudce, sundavám svetr i šátek. kolem je laskavější ono podzimu, mám holé paže a hoří mi i tvář.

František sbírá poslední oříšky stromu, dáváme je na stranou. pošťuchuju oheň improvizovaným pohrabáčem a když do něj fouknu, z komína krbu vyletí jiskry a dým. až přijdu nahoru, nebude se mě moci kocour nabažit a já si schválně neumyju vlasy, abych byla déle voňavě uzená/uzeně voňavá. i když jedu do města/tím spíš.

jsem energická a efektivní, uklízím okolí krbu a větve mizí. trošku si povídáme. že každý dospívá jindy a jak jsme byli pomalejší, než druzí. že má 5 vnoučat. František doseká, na chvilku si sedne na špalek a odpočívá, než půjde vykopat jámu pro platan. pálím větve tisu, loučím se se zahradou a tlusté špalíky lísky vyrovnám u krbu, netroufám si je přiložit, oheň pohasíná.

za hodinu se podívám oknem, v krbu dohořívají poslední špalíky vyrovnané do pěkné hranice.

o týden později se probudím jinde a přece doma, další nové doma. pokoj je plný tepla a světla a to světlo už není podzimně mlžné. ze dne na den je plné jasu a čeká na svůj první sníh.




1 komentář:

kulida řekl(a)...

Hura! Ja jsem tak rada, ze se mas lepe. Moc ti to preju.