čtvrtek 28. listopadu 2013

teplo
poslední dobou mi nějak padají věci z ruky: rozbila jsem sklenici s medem, vysypala vanilku, spálila (!) řecký horský čaj. nejsem zamilovaná, spíš trochu rozhozená z nových situací a pocitů. být sama už umím, teď je pro mě velmi zvláštní a nezvyklé uvažovat o vztahu (a taky o tom, zda jsem se z love addicta neproměnila v l-avoidanta). nevím. těším se, až muž naseká dřevo a zatopí pro mne v krbu.

odvaha

koncept cesty zpod pantofle pracuje: vcelku si troufám. odmítla jsem perspektivu dobře placeného a výcucným psychem zavánějícího jobu. zažádala pracák o kešeně na rekvalifikaci a oni mi je, světe div se, přiklepli (půjde-li vše dobře, budu certifikovanou masérkou :) a řekla příslušníkovi, že mne frustruje, kterak dělá, jako že nic a on že je mu to velice líto a že to spolu můžeme probrat. souhlasila jsem s podmínkou, že bude úplně střízlivý (ne jako tehdy). a připadala si najednou spíš jako starší sourozenec, nikoli (nej)mladší. uvidíme, jaké bude druhé dějiství (netěším se, ale lepší než si pod peřinou hýčkat bebí a už spolu nikdy nepromluvit).

podzimy

 každej z mejch posledních podzimů je jinej. úplně jinej svět. loni jsem pečovala o odcházející Černušku, sberchávala se ze vztahu s Gordem a metodou pokus omyl se učila žít on my very own. a užívala si první reálné energetické práce ve škole a při masírování.

rok předtím jsme s Alem předzimě utekli do Asie, první sněhové vločky ve mně od té doby vyvolávají touhu sednout do letadla a za necelých 24 hod se ráchat v teplém moři. ovšem na rozdíl od chladu jsme krizi našeho vztahu neunikli, bylo to smutný a na rozloučenou.

podzim 2010 si ani nevybavím. vytunelovaná práce, dozvuky platonického vztahu s kolegyní, postindická kocovina? a v zimě pak pan D. do domu!

podzim 09 nebyl fajn. vůbec. špatně jsem nesla čas bez práce, nedokázala se zorientovat ve vztahu s Alem, letní stacionář taky nepomohl. byla jsem na to sama, ještě bez pí dr.

v 08 jsem od Ala na čas přetančila ke Klukovi. krásnej byt na Žižkově, kde později tuze mrzlo, vědomí krize, která se blížila jako pomalá bouřka a za pár měsíců vskutku přistála nad mou hlavou.

a konečně 07, doba AD šípkové růženky. prospanej/prohibernovej podzim a zima a všechno, co se stalo po probuzení.


1 komentář:

a. řekl(a)...

Příslušníka jsem četla až včera a strašně bych si přála, aby to nebyl byl A. (Ale trnu, že asi byl.) Strašně mačkám palce, ať se tohle vyjasní a vyčistí a zahojí. A už bych Tě fakt potřebovala vidět.