sobota 21. prosince 2013

příliv tmy kulminuje: minulosti

0-20
dřív jsem žila v zajetí minulosti. měla nade mnou moc, nic zlého, co se stalo, nešlo odestát a zůstávalo to stejně řezavé a bolavé furt pryč. mým copingovým mechanismem u věcí, co bolely (třeba mě někdo podvedl), byla potřeba znát všechny detaily - podvědomě jsem snad doufala, že tak situaci dostanu zpětně pod kontrolu. minulost byla zdrojem hrůz, které nikdy neskončily, i když už se dávno neodehrávaly. hlavním výdobytkem mé první terapie bylo osvobození se. novorozené vědomí, že minulost je pryč a už na mě nemůže, novej pohled kupředu. poslední roky se zaměřuju na teď, byť občas si ještě mírně zahloubím.

33
a přece mám někdy pocit, že mě obklopuje jen minulost. konkrétně ve vztahovém sektoru: nashromáždila jsem hrstku bývalých, s nimiž se různě vidím, nebo tel. jednoho budu masírovat, druhý mi pomohl opakovat na rekval. další přiveze rybu, jinému jsem se snažila vyhnout, aby mi vkráčel přímo do spánku ve dvě ráno, když jsem přespávala u našich. a další volal včera, strejdánkovské popřání svátků se dalo čekat :) tolik mužů v čase minulém! už se z toho chci aspoň částečně vyvázat.

přemýšlím teď o lásce. natvrdo, bez sebelhaní (nebo jen s nevyhnutelným minimem :). pokud nejde o západy/východy slunce, děti, kočky, či kamarád(k)y, mé srdce mlčí. možná má k čekání nějaký důvod, hledám jaký. kontemplace vyvrhla na břeh zjištění, že naposled jsem milovala v manželství. miluju tě jsem řekla ještě párkrát poté, ale ruku na srdce, parťáctví, ani přijetí druhého jaký je, v tom nebylo. 

zato tam byla: vášní přisleplá touha, která se po nesplnění příslibu změnila ve vztek. následovaná vztahem vzniklým na substancích, v němž jsme si na úvod pohlédli do niter, abychom pak vysoký potenciál nedokázali naplnit. zvládli jsme z něj vytřískat asi tolik, jako opice, co si z ukradeného tabletu zhotoví výhodné sedátko, aniž by se naučila číst a počítat a nejprve ovládla opičí, a poté svrhla lidskou rasu. v dalším vztahu jsem byla prosté radosti z existence druhého schopna jen zpočátku, vzápětí jsem propadla bludu, že se 40 roků popelil na smetišti svého života a čekal na mě, až ho z toho vytáhnu. v rámci klasické závislostně-kontrolní strategie jsem se mu snažila pomoci. a o pár měsíců později zjistila, že zatímco on je v místnosti našeho vztahu rozvalený jako paša, já už nemám kam couvat. 

dle mých učitelů dráha srdce spravuje vztah k sobě sama, ochránce srdce (osrdečník) pak vztahy s druhými. dává mi smysl robotovat na sebe-vztahu, z nějž všechny ostatní vztahy vycházejí. a ptám se, nakolik je můj emoční perikard ochráncem a nakolik pantoflem. ledová královna je přeci před city i případnou závislostí v bezpečí. 

leč touhu po touze nejspíš nedokážu umrtvovat napořád. někde jsou mí budoucí muži, můj budoucí muž. jsem vybíravá, momentálně se mi v okolí (limitovaném, ještě nechodím do háku), líbí 3. jeden je mimo soutěž z důvodů ŽM, druhého skoro vůbec neznám (ale vypadá jako Ježíš), z třetího mám až zbytečný respekt. co se as s některým z nich, nebo některým dalším budu muset naučit, a vůbec se mi do toho nechce, je dát najevo zájem. otevřeně se projevit a riskovat odmítnutí (což mě zřejmě v skrytu nesebejistot děsí). neboli, jak říká 4. pravidlo svobody V. Satir, požádat o to, co chci místo toho, abych čekala, co přijde zvenčí. jen na to pomyslím, rozbolí mě záda. a to se tak ráda učím novým věcem!

3 komentáře:

kulida řekl(a)...

Ta posledni veta! Jsi skvela :)

kulida řekl(a)...

Jo, jeste mne napadalo, ze to mozna ted s tim partactvim bude tezsi, protoze mas vyssi pozadavky. Prece jen v tom manzelstvi jsi byla z tohoho hlediska dost nezkusena a tudiz, rekla bych, tvarnejsi a nenarocnejsi.

Liška řekl(a)...

Požádat o to, co chci - to bych přesně taky potřebovala umět. A mám dojem, že jsem se v tom posunula a půjde to.
Jen mít nějakého "budoucího muže" (taky ho tak nazývám), abych to vůbec mohla vyzkoušet...

Když na to pomyslím, děsí mě, jak je mi dobře samotné. Když nikoho nemám, nemusím totiž žádat o to, co chci. Můžu to normálně dělat a žít, protože není, koho žádat. Je to snazší. Rozhoduju se bez ohledů na kohokoli nebo s ohledy na méně lidí a méně blízkých než je životní partner.
I když taky jsou situace, kdy je to sama bez partnera těžší - třeba s rodiči; ale to je teď OK.

ad Kulida - vyšší požadavky. Jo. Mám čím dál vyšší, zdá se.