úterý 17. prosince 2013

Zdravá výživa

- z kurzu t.p., zadání: Jídlo

Nenáviděl mléko. Ano, opravdu nenáviděl. Ten bílý jed, plný hormonů, který dovedně váže hleny. A výrazně zvyšuje riziko překyselení organismu.  

Zamiloval se ve chvíli velké únavy, demence z vyčerpání. V jakémsi motorestu po dlouhé cestě, na stole kola. Z rádia hrála nekonečná smyčka obskurní hudby, evokující běh někde v pampě. Byla tak hotová, že se hudbě poddala, pohupovala se na židli a imitovala cval na koni. Po chvíli  dokonce vyrazila v čele imaginárního závodu a plácala neviditelného koně pod svým zadkem, aby běžel rychleji a rychleji. A celou tu dobu se smála, únavou se smála úplně bez zábran, jako hodně malé dítě; takhle se smát už ji pak neslyšel.

Než za ní poprvé vyrazil, naplnil krabici od bot produkty z rodinného obchodu. Dárek jí slavnostně předal až před rozloučením, úplná scéna zvěstování zdravého životního režimu: “Ječmen pij každé ráno, dej si dvě vrchovaté lžičky, tohohle lžičku do vany, ty vlastně nemáš vanu. A tohle zkus ráno počůrat. Měla bys mít minimálně 7, ale cokoli v tom zelenym poli je dobrý. Napiš mi, kolik si naměřila.”

Při další návštěvě uvařil pohanku se zeleninou a tofu. Náramně si pochutnávala, a recept (pohanku spaříme horkou vodou, dáme na 15 minut vařit, a mezitím si na pánvi opečem nastrouhanou cuketu s mrkví a tofu) si hned zapsala do deníku. Mezi básně a popisy milování. Zářil blahem, i když ho mrzelo, že o pár týdnů později zpochybnila spařování pohanky, z důvodu ztráty rutinu.

Taky mu přišlo škoda, že záhy přestala čůrat na papírky. Ale přihlásila se do jejich obchodu a učinila velký nákup. Obchodník v něm (obchodník, který nikdy nespí) si nemohl nevšimnout, že si vybrala nejkvalitnější (a nejdražší!) druh mladého zeleného ječmene. Balík osobně vyexpedoval a úzkostně sledoval, zda dorazí včas. Když pak doma vybalovala každou jednu malou položku z několika vrstev novinového papíru, nevěděla, jestli se smát, nebo rozbrečet. Dal jí slevu 5 %.

“Kup mi u cesty borůvky,” požádala ho, když za ní jel v létě. “Nebo nějaký jiný ovoce.” Řídil s očima na šťopkách, “Netrouf bych si dorazit s prázdnejma rukama,” přiznal se, když se i s obřím melounem od cesty dovalil na vrch rozpálené čtvrti. Měla velmi krátké šortky, udělali melounovou zabijačku a pak se, ulepeni šťávou a potem, společně osprchovali. Ještě ho poslouchala, jeho moudra a rady. Ale cítila, jak se jí pod žaludkem zvedá horký vítr. A věděla, že ho ten její vztek časem vymete z její koupelny i s lamusovými papírky a pí vodou.

Na výletě si objednal kachnu. Z protější strany stolu sledovala, jak do sebe hrne (toxiny nadupané) maso. I s důkladně omaštěnými rty a bradou vypadal zdravě a nevinně jako chasník, hasící žízeň u studánky v lese. Zato jí nebylo dobře. Poslední dobou se jí často zvedal žaludek, i když zelený ječmen pila poctivě každé ráno. Cestou domů mu to řekla. “Ale já bych teď žádný dítě nechtěl, necejtim to tak.” Ráno s ním jako vždycky sešla dolů k domovním dveřím, neobratně (v ruce balík s vynálezem na dobíjení čchi) a tak trochu soudružsky ji objal.

Po telefonu na něj byla ošklivá, nechápal, proč už se neuvidí. V následujícím roce jí mockrát volal, nikdy mu to nezvedla. Možná, spekuloval, možná byla těhotná. Možná má teď někde dítě. Je mu podobné? Bude ho dostatečně dlouho kojit? Ale pak se mu to zkomplikovalo doma, snad že už neměl s kým řešit svojí ženu. Nejhorší krize přišla, když se dozvěděl, že ho manželka před sedmi lety podvedla. Plakal, na nic neměl chuť. A pak se, jako tolikrát, uchýlil k vaření. Vynalezl báječný guláš s robi masem. Litoval, že ho nemá komu ukázat. A tak dal recept aspoň na stránky obchodu. Poptávka po robi mase (200g balení) vzrostla na dvojnásobek!



1 komentář:

kulida řekl(a)...

Ja to vedela, ze spisovatele pisou vzdycky aspon trochu autobiograficky :) Pekne!