neděle 19. ledna 2014

III.


na sklonku čaje se ptáš "neber si to osobně, ale můžu?" a párkrát mi pohladíš vlasy. ne mě, ale mé vlasy. "materiál, panečku".

řek sis o to: natáhnu se a zabořím prsty obou rukou do tvých kučer (fuj slovo, leč kudrny jsou ještě horší). takhle dlouhé je nepamatuju. prudce stáhnu prsty do pěstí i s tvými vlasy a pořádně, radostně zatáhnu. žůžo!

pořád ti to sluší, vypadáš vitálně a mladě (kolik ti vlastně je, 42?). jako zdravoučkej loupežník. pořád se mi líbíš. ale už tě nemiluju. seš mi volnej. 

jsem volná.


Žádné komentáře: