středa 15. ledna 2014

planeta S.

vědma je malá a tučná. v hezkém obličeji bezvěké a jasné oči. zprvu se zlobíme, ošetření, kdy se druhého dotýkáme (jsme dotýkáni) chladným kovem ladiček namísto rukou, které už trochu umíme používat a které nás to tolik pudí užívat, mate. mate nás i vyšší úroveň éteričnosti, než jsme ve studiu zvyklí. mezi ezoteriky zaujímám pozici z racionálnějších, tedy též srdnatě bojuju. kolik toho unesu, o kolik si budu muset posunout hranice uvěřitelných neuvěřitelností? teprve uvidím. (ale do Reiki jsem se zasvětit nenechala). jsem vděčna za němčinu, díky níž zní výklad hexe podstatně strukturovaněji než by tomu bylo v méně ukotvené angličtině. jsem nevděčna za NJ a překlad, neb mi připomínají první retreat s Danielem, a jak moc mi chybí tyhle formy duchovní práce.

jako první si z ladiček volím Merkur. jasná, chlácholivá a laskavá frekvence, jako nejmilejší muž. Merkur mě rozněžní, najednou šveholím francouzsky, aniž tento jazyk ovládám. druhá v pořadí je Lilith: 123,02 Hz; temná, hlubinná ženskost. holka, co naopak není vůbec milá. konzultuju to s hexe, sama mi z 35 možných doporučí právě Lilith. zeptám se jí na Merkura, ale rázně vrtí hlavou: "toho máš v sobě tolik, že ladičku nepotřebuješ". ach, mé vzplanutí bylo narcistické? nákup Merkuru odložím a vyberu Slunce (dokonale evokuje cestu za žhavý předmětem touhy v Sunshine), Platónův rok a Oběh apsidy pro mé klienty.

vědma má šaty poseté hafem haf stříbrných hvězdiček, proč jsou vlastně čarodějnice, věštkyně a kartářky kulaté? potřebují hmotu kvůlivá velké práci na nehmotných úrovních? jen tak mezi řečí občas utrousí přesný vhled, informaci, kterou nemohla získat z žádných světských zdrojů. léčíme se na dálku a já přesně cítím, kde se mě moje partnerka v léčení "dotýká". ptám se vědmy na příslušníka a ona že to není tak důležité, jako můj vztah s mámou. co jí odmala dělám maminku. ale že prej žádnej strach, dám to. schovám hlavu do dlaní, na mé terapii trvalo kolik, 2 járy? než jsme tuhle mezeru v rolích pojmenovaly.

postupně přestávám bojovat a čím jsem unavenější dlouhými výklady, ošetřeními a meditacemi, tím jasněji vím, jakou ladičku pro to které místo vzít. kde se dotknout, kde zdržet, kam přiložit dlaň. nepřemýšlím nad naváděním, prostě tam jsem. večer se jdu sama projít do lesa, já, mžení a toulavej pes, co se k němu nejde otočit tváří, protože se mi stále schovává za zády. po dnech neustálých vibrací a vybírání těch správných ladiček zostřeně slyším vrčení sídel, lamp (ve vesnici jsou asi 3), skoro i stromů a oblak. nejsem nijak zvlášť šťastná, uši plné tinitu. 

až po návratu domů a mnohahod. spánku cítím novou sílu a důvěru. a radost, s níž si doužiju tuhle zimu, v níž platí že rain is the new snow. než přijde únor a v rámci kopce se objeví každoroční tramvaj. intuice slibuje na letošní jízdu grády podobný roku 2008 (blahé paměti). jen před pěti lety jukal Saturn do mé ložničky, a letos to bude ve velkém měřítku.

Žádné komentáře: