pátek 24. ledna 2014

really

je pozdě, jsem unavená, ale nespím. protože přemýšlím; a užívám si tuze, že dnes insomniakálně nemelduju nad událostmi v rodinném hnízdě, ale nad knížkou. nad knížkou a oborem. nad knížkou, oborem a životním stylem. nad knížkou, oborem, životním stylem a vnitřními koflikty. normálka nad prachama.

Homo asapiens od Rada Ondřejíčka je několikátá kniha o reklamě z pera textaře. samo nemá literární a historickou hodnotu jako Haklova Intimní schránka. ale netrpí ani upoceným tahem na vtipnost, jako dílko Radova českého kolegy Ondřeje. je dobře napsaná, ještě aby ne! jazyk hladký a lesklý jako úhoř, stručné motivace, čitelné postavy. a troška bolavých životních zkušeností: láska, smrt, nemocnice. Vánoce a těhotenství, ať to máme komplet. ale tohle není recenze, jen jsem si knížku přečetla v pravý čas.

před pár týdny jsem si všimla, že se mi při prohlížení reportů job agentky Agáty dělá zle. docházelo mi to postupně, pomaličku, překvapivě. vždyť jsem si stanovila své reklamně agenturní tabu. a otevřela se čemukoli, nejlépe textařské pozici na klientské straně (pokud bych s produkcí klienta souhlasila). ale ono to nestačí. do emetického seznamu se přidala slova marketing a PR. TV nemám X let, ale potřebovala jsem půl roku pobýt mimo bývalý obor, aby mi došlo, jak mimo mě je. odstup mě vytrhl z nedobrovolné rutiny a jistého otupění. při pohledu na lifestylový časopis čtu přímo v titulcích jména produktů. spoustě věcí nerozumím, třeba proč se slavní lidé fotí s cizími miminy. proč jsou lidé na reklamních vizuálech tak odporně nakašírovaní, že vůbec nepřipomínají živáčky. TV nemám X let, pokud se u někoho nachomýtnu k reklamnímu bloku, neprodleně odcházím z místnosti. pimprlové kulisy, situace, obličeje a řeči: je to nesnesitelné.

mou první reklamní práci jsem si prodala jako výpravu antropologa mezi zástupce neznámé kultury: zúčastněné pozorování. sociolog by mohl namítnout, že ve skutečnosti šlo o zástupce mé referenční skupiny a já vykazovala známky anticipující socializace - v pozdní pubertě mi práce v reklamě přišla cool. psycholog by si povšimnul, hlavně když jsem nastoupila do první a druhé agentury (jakou mi dalo práci se tam dostat!), neemočního a vlastně nemorálního odstupu. tvořit mě bavilo stejně jako hledat ovladače na lidi. proč tohle funguje a tamto ne? jaký obličej, hlas, nebo ideální miminko nejlépe zotročí ženy, rekreující se na mateřské? nástroje, prodávající pocity štěstí, oblíbenosti a úspěchu v lahvičkách šamponů, krabicích se Sunarem, nebo třeba ať nežeru v pračkách jsem zkoumala stejně zaujatě jako dítě dekonstruující brouka. nebo dement, co řeže králíčka zaživa, aby zjistil, co má uvnitř. btw, taková videa zobrazující skromný život padesátileté paní Jarky z malého města (cílová skupina nejmenované aušus kávy) byla opravdu zajímací. dtto způsob, jak o ní a dalších příjemcích reklamní pomoci z řad plebsu mluví šéfové agentur.

z týmové dvojice art director - textař je většinou snáze identifikovatelný ten druhý. jistá introverze, podivínství až nerdství. potkala jsem spoustu textařů, zpravidla inteligentních, někdy dokonce i vzdělaných (ti nesečtělí a pologramotní jsou ale zábavnější :) umělce, co svůj odpor k reklamě otupuje chlastem, který ho z reklamy postupně vyšoupává, ale on se nechce pustit a tak se roky točí na samém kraji kolotočíku. chytrou a energickou holku z Moravy, co modelkuje v NY. zaprášené čičmundy, kteří si ve svých temných koutcích léta snovají umné texty a když budou mít kliku, nikdy je nevyhodí. excentrické superstars s erigovaným egem a nagelovanou nebo nenagelovanou hlavou, co vidí v každé holce vagínu a na večírcích na ně (zcela nekreativně) šišlají kočičko. dobře živené tatíky, tak racionální a uzemněné. ambiciózní neurotiky. feťáky. lesby. Indiány. pár z nich bylo opravdu fajn, asi 2 mě něco opravdu naučili. 

ale mají něco, co mi chybí (nebo naopak). dokážou tuhle práci skloubit se svým životem. dokážou si nějak vykomunikovat, že jim stojí za to nechat se deptat, nechat práci spolykat všední večery a víkendové dny za to, aby zformulovali větu "Kupte si teď konkrétně tuto limču a získejte šanci vyhrát tuhle blbost." a dostali vejplatu. a tady jsem z toho kolotoče spadla. když mi došlo, že jsem v poslední agentuře jen proto, abych mohla bydlet v bytě a čtvrti, ve kterých trávím minimum času, páč jinak hákuju. že nevím, jaká je roční doba. že jedu na prázdniny z megapsycha a vracím se do ještě větších stresů. 
resp. ještě dřív, když jsem odešla ze záslužné organizace, neb jsem distributorům humanitární pomoci nechtěla věnovat poslední zbytky své duševní integrity a rozvoje. a pak se nechala ještě jednou zlákat voláním staré známé divočiny, kde po mně chtěli totéž. už ale nešlo o záchranu lidí, co v poušti nemají jídlo ani vodu, ale o umělé generování stresu; a Jaguáry a mastné kapsičky šéfů, budiž jim přáno. už nedokážu prodávat to, čemu nevěřím. ani skovaná do macu a písmenek. ale to jsem se nechala unést.

knížka se Ondřejíčkovi (btw, u SK autora super naming) povedla. ukazuje procesy v reklamě. a zároveň je stejná jako ona. zdánlivě přátelská, a chytrá. (pasáže o penězích patří k nejlepším). a pod povrchem stejně nemravně prodejná a vykalkulovaná, neb reklamu hladí, byť proti srsti. 

nakopla mě. spolu s alergií na techniky manipulace, umělé vyvolávání potřeb, které musí být uspokojeny drahými produkty, prostituování talentů. spolu se sílícím sebekontaktem a prací rukama. antropolog, roky skrývající svou introverzi v extrovertním oboru, dokončil svá pozorování. jsem zvědavá, kam mě příště pošlou.

a doufám, že teď už usnu.

1 komentář:

Liška řekl(a)...

Nojo, mně reklama nikdy nepřipadalajako druh zábavního průmyslu, byť mnozí,co na ni koukají a někteří, co ji natáčejí, ji tak zřejmě pojímají. Asi aby si obhájili smysl svýho života. Aby nemuseli hledat jinej. (?)

Trklo mě na konci "prostituování talentů."
Jak je ta hranice asi těžko nalezitelná - šup a už se vezeš. Myslím totiž na to, aby člověk neprobendil svoje hřivny,jak je psáno. Aby měl zodpovědnost za svoje hřivny, zodpovědně s nimi nakládal. A když do toho jde - už je tu možnost prostituce talentu.
Prorežimní kašpárci.
Ze kterých snadno mohou být i horší typy, přisluhovači diktátorů... nebo velkých kapitalistů? Kdo je a kdo není, povede se nenechat hřivnu zakopanou a přitom nepracovat pro nesmysl, tudíž pro kapitalistu nebo pro něco horšího?
Je lepší být nenápadně zakopán?
Nevím.
Já s epřikláním k zakopání a pokud bude krize, k použití talentu pro dobrou věc. A pokud krize nepřijde, tak nic. Lepší než dát talent nesmyslu. Cizímu nesmyslu.