pondělí 6. ledna 2014

rodinná pouta

ouvertura

setkání s příslušníkem nikam nevedlo. nechtěl nic řešit, nechtěl (si) přiznat, že by udělal chybu. celé to svedl na náhodu. doslova řekl, že když někdo vystřílí v Americe školu, taky to nemá žádnej důvod. viděli jsme se před Vánoci, v následujících dnech mi došlo, že k němu cítím pouze lhostejnost.

sny

na Silvestra jsem jela na jih. na 31. se mi zdálo o příslušníkovi, an rozdává své svitě pilule a tančí. ráno jsem se dozvěděla, že je shodou okolností v chalupě za dvěma kopci. ve snu na 1. jsem jela k našim a kamarádka mi přebrala kluka (tytyty, Dee). 

realita
ráno jsme přejeli dva kopce, u chalupy mě švagrová chňapla za rukáv a zatáhla dovnitř. tam mi mimořádně srdceryvným způsobem řekla, že bude potřebovat poradit, jak se to dělá, když se člověk rozvádí. příslušník má ženskou, její kamarádku, a jak je rovný, sdělil jí to po 3/4 roce. poté, co se ho sama zeptala. to byla ta lepší část.

hovado

švagrová plakala a začala vyprávět, jak jejich vztah vypadal. mluvila o ponižování, manipulaci, kontrole a psychickém týrání, kterému ji příslušník vystavoval. ošklivé detaily, dlouhá doba. a mně svitlo, k čemu byla dobrá má vlastní podzimní zkušenost. díky té ochutnávce dokážu aspoň trochu pochopit, co prožívala. když se pro tu chvíli vybrečela, šla z ní velká úleva. "kouzlo je zlomeno", řekla. a já jí moc dobře rozumím. 


dům, kde se nespí

o pár dní později přijdu k našim, máma je nějaká oukropovitá, opatrně našlapuju, ale zbytečně, už to vědí. pálíme staré jolky v krbu, děti požírají vursty, celý dům je krásně uzený. v noci spí jen malí lidé. máma nahoře přemejšlí, kde udělala chybu, táta se bojí, že přijdou o děti. švagrová si plánuje kroky, kterými začne svůj nový život. já ležím a přemýšlím. o peklech horoucích, do nichž může jednoho zavést mizerné sebevědomí. o záhadě, proč jej někteří řeší agresí obrácenou proti sobě (jako jsem to dělávala já, nebo švagrová) a jiní jsou zlí na druhé (jako příslušník). a jak dobře do sebe tyhle dvě strategie zapadají. furt pryč rozjímám, jak je možný, že si nikdo ničeho nevšimnul. že naši, s nimiž žije příslušníkova rodina ve spol. domácnosti, řešili blbosti, jako že švagrová příliš zdlouhavě pere, ale neřešili bratra, jeho chování a chlast. a jak to, že se takhle choval, když byl zamilovanej? zamilování přece dělá lidi lepšíma, ni? spánek se mi dodneška pořádně nevrátil.

o pár dní později

postupně získávám jistý odstup. byl to šok, ale díky mé milé paní domácí a vůbec celé domovské smečce jsem u sebe a nemusela jsem se depersonalizovat. švagrovou budu samo dále supportovat, bude-li chtít. dtto zbytek naší rodiny. čeká ji spoustu novostí, emoční Matějská, ale strach o ni nemám. už jen to, že psycho přežila a neskončila v blázinci dokladá, jak je vitální. k němu necítím nic, kteréžto může skrývat vztek, zklamání, časem možná i smutek. jsem ráda, že bude pryč.

manipulace

vracím se zpět do dětství, kdy byl pro mě příslušník symbolem velkého bratra, aniž by tento obraz jakkoli naplňoval. kol mých 19-ti let jsme se sčuchli, i díky MDMA, chvíli to bylo úžasné, páč byl náhle opravdu tím velkým bratrem a já si u něj připadala bezpečně. stala jsem se členkou jeho kliky. pak se ale idylka pokazila, na dobrých 8 let. jako správná oběť manipulace jsem za to brala veškerou vinu na sebe. až poslední roky, po které sílím, mi ukázaly, že na vztah jsou vždycky 2. nabídla jsem ruku ke komunikaci, jednou to vypadalo, že by to snad mohlo i jít. ale jednak mi docházelo, že o mě bratr nestojí jinak, než jako o obdivovatelku (a tou už dávno nejsem, neb k tomu nemám důvod), jednak se vždycky hrozně rychle opil a byl nepříjemný. 

a to už jsme tady a teď. u špíny, kterou kol sebe šířil ten morální, vkusový a vůbec všeobecný absolutní arbitr. jehož soudy jsem se řídila i v době, když už mi bylo jasné, že od něj nemůžu vůbec nic čekat. jehož soudy se řídila celá naše rodina. 

ukázalo mi to, jak ideálním manipulačním materiálem jsem byla. sklon hledat chyby u sebe, pocit, že je se mnou něco v nepořádku, přesvědčení, že ti druzí o mně vědí víc než já sama. že když se někdo/s někým necítím dobře, jsem špatně já. strach a závislost. jsem moc ráda, že už taková nejsem. a že mě díky všemu tomu trabaju nesežere zloba zaživa.


2 komentáře:

kulida řekl(a)...

Ajajaj.

e*v řekl(a)...

wow, tak o tomhle to je... lituju tě, že tak blízko sebe nacházíš takový zlo. (i když jako ve všem, i v tomhle nakonec najdeš sílu.)