pátek 28. března 2014

Alvaro Garza

v jednom z deníků mám fotku kluka, co prožil většinu svého života ve sklepě, týrán. možná už jsem to tu někdy psala. fotka je z výletu na lodi, kam ho (po osvobození, samo) vzali. obtloustlý dítě s brejličkama má v očích nelíčenou radost. potěšení a touhu si plavbu i život užívat zcela nedotčenou lety teroru. sílu a naději. obrázek nemám, mám ale foto jistého Alvara Ganzy, co ho v jeho 11-ti letech vytáhli utopenýho z ledový řeky, po 45 minutách pod ledem. Alvara taky zachránili, z mrtvýho kluka udělali živáčka.



v neděli oslavím první umřeniny sladké Žů. rok ode dne, kdy jsem chtěla jít na procházku a místo toho jsem ji vzala na poslední jízdu tramvají (příští stanice věčná loviště). kdyby mi někdo řekl, že tahle neortodoxní narozeninová oslava jen uvádí další zla, že mě vyhodí z práce, sestěhuju se se špatným odhadem s nesprávnými lidmi, kousne mě kocour, strávím měsíc v odporných bolestech a obavách o ruku a další 3 pomalou rehabilitací, že se opět postěhuju, napadne mě můj bratr a nakonec se nám úplně rozpadne rodina, byla bych ukrutně vyděšená. Kelti tomu prý říkali zasvěcení, někdo jiný tavící kotlík, zkouška ohněm. bylo to vydatný a místy hodně bolestivý, nejen fyzicky.


ve středu jsem se vzbudila ve 4 a zahájila malý, jednodenní retreatek. dovedl mě k prohlížení deníku z loňska, překvapivě pěkně ilustrovaného. přečetla jsem si, že i loni jsem 26. začla soukromý retreat a definitivně přitakala víře. a z dalších slov a obrázků zjistila, jak jsem byla statečná. jak poctivě jsem se snažila vše přijímat, zvykala si na samotu, starala se o kočku, a kousek po kousku se stavěla na nohy. byl to příjemný čtení, plný naděje a posílení.

v neděli oslavím narozeniny. a konec roku, co nebyl snadnej, ale odnesl spoustu mrtvý hlušiny (tím nemyslím Žužlu :) a přinesl otevírání novejch dveří, domov, vděčnost, klid. žitou moc, hlubokou stejně jako beznaděj, ze který vyvěrá. + nový výzvy na obzoru, co se před nima kroutim jak žížala na háčku, a přitom vím, že to jsou jen takový poserský tanečky, protože do nich nakonec půjdu (samozřejmě, co mam taky jinýho dělat!).

1 komentář:

kulida řekl(a)...

Skvely! Ty jsi naprosto uzasna. Po takovym desivym roce napsat byt tak pozitivni, ja nechapu, jak to delas. Ale delas to velmi dobre, evidentne :)