pátek 21. března 2014

Místo

Už zase fouká jang, dnes něžný a teplý: máme tu jaro. Milá meruňka za mými okny čekala na dnešek a v ranním světle skromně ukázala překrásné narůžovělé květy. Apricot tree in blossom after Gogh after Hiroshige.

Uvelebila jsem se v zahradě na dětském škrabadle, tváří do slunce. Na stromech povykují ptáci, po levici mi obráží keř, pod stromy se vyrojily fialky a miniaturní narcisy. Píšu povídku a těším se pohledem na kytky a terasu sousedů, co na ní budu (možná už teď o víkendu?) spát po nebem. Jsem uvelebená :)

Jaro je cejtit dole u Botiče i nahoře na Šancích a týhle čtvrti plný ošklivo-půvabnejch kontrastů sluší stejně jako naší zahradě. Píšu, hledám, dýchám, cítím. Ještě nevím, že za chvíli přiběhne Kuba (dvojče A, neodolatelný jang), přitiskne se ke mně hubenými zády a ustele si na mém polštářku; a holčička nám na housle zavrzá první letošní koncert pod širým nebem (jablka a bebe sušenky jako pohoštění). 

Půst mi pomohl k vyrovnání a opět vynesl na povrch mou intuici. velmi intezivně vnímám: tlukot srdcí pod mýma rukama, objetí, dětskou pusu na tvář, rozkvétající stromy, do tmy se nořící nebe. Půst mi právě skončil, večer přijde Eva a víno. Jaro začíná.

3 komentáře:

nioblad řekl(a)...

tenhle příspěvek je úplně léčivej.

e*v řekl(a)...

:) je to všude. čím víc simplicity, tím víc vjemů.

kulida řekl(a)...

Uplne mne to dojalo :) Pokracuj! Pis!